družina
swět
království
letopisy
summa
nestvůrci
dodatky

VYTEGRA

úřední název: Svaté dominium Vytegra
panovník: velekněz Vytauto IV. Obnovitel
hlavní město: Vytegra
správní rozdělení: není známo
další města: Tauragé, Ukmergé
počet obyvatel: 80 tisíc
vojsko: 5 tisíc
komodity: země s ostatními neobchoduje
měna: není známo

Pod ostřím sekery...

"Viděli jsme táhnout vojsko přes hory / Svědky jsme byli světla na kopích jeho / Praporce s černou saní a zpěv mrazivý / Jímala nás hrůza při pohledu do očí kněží / byly prázdné – a přesto žhnuly vírou..."

z hlášení Antje Purger, toho času ve službách podažského knížete Porevita III., jak jej knížecí písař zaznamenal

O podivné krajině táhnoucí se podél vysokých horských štítů Skopinagu toho její sousedé příliš nevědí. Poutníci se odtamtud nevracejí a různé zkazky kolují, že jsou do otroctví brání, aby na hranici severovýchodní proti Dúanu zem hájili. Tomu se však jiní jen smějí – Vytegrané jsou prý zrádné plémě a s Dúanskými jedna ruka. Jak jinak by se mohly skřetí hordy tak často přes jejich hranice do Podagy převalit?

Pravda je však, ukázalo se, jiná. Roku 501 NV se oddílu lehké jízdy rusovlasé erkonské žoldnéřky Antje Purger podařilo do země bez úhony proniknout a opět se navrátit, aby cenné svědectví podali. Nepříliš hustě osídlenou zemi obývají zejména lidé a barbaři. Lidé sídlí většinou v dřevěnými palisádami obehnaných osadách, barbaři zase žijí ukryti v lesích v podivných staveních napůl či úplně zapuštěných do země, které lze v případě nebezpečí rychle zamaskovat.

Po celé zemi jsou rozesety chrámy jejich boha, jehož jméno se nevyslovuje. Ten prý dává celé tak malé a chudé zemi sílu, aby se nájezdům mocného a krutého souseda ubránila. Muži prý mohou více žen pojmout za manželku, ale které to budou, o tom kneží rozhodují. Své mrtvé prý Vytegřané na vysokých hranicích spaluji a stejně tak i zločince upalují. Čáry a kouzla prý kněží krutě stíhají, a plameny čekají toho, u koho byť i v útlém věku tyto schopnosti objeví.

Každý chrám a klášter přilehlý cvičí mnichy, kteří se kopím a mečem dovedou zručně ohánět, a v případě potřeby musí každá svatyně do pole oddíl dvaceti plně vyzbrojených mnichů postavit. Nejsou to však mniši v kutnách a s tučným břichem jak je známe my, tvrdila Antje Purger. Jde o chlapce štíhlé, v lehké zbroji, s očima planoucíma odhodláním a zbraněmi navýsost ostrými.

A přesto toto vojsko v posledních dobách spíše z bezpečí přihlíží, když se skřetí oddíly z Dúanu do jeho kraje vydají. Říká se, že kneží uzavřeli s draky dohodu, podle níž mohou vojska dúanská svobodně přes Svaté panství přecházet a jiné země pro kořist napadat, za podmínky, že při svém tažení víc než pět vsí či usedlostí nevypálí.

Tak žije tajemná Vytegra pod ostřím dúanské sekery a musí těžce za nezávislost svoji platit nenávistí zbylých sousedů. Avšak podivná víra místnímu lidu prý dává sílu nadlidskou...

nahoru
© 1997–2011 Vukogvazdská družina. Veškerý obsah těchto stránek je chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy.