Dúan
(Varinkis – Testament)
Nepřítel přijde z půlnoci – tak zní stará elfská proroctví. A vskutku. Ví se, že četné skřetí tlupy ohrožovaly území Podagy už od dob příchodu Ludenů na tato území. Někteří učenci dokonce věří, že Ludeni do těchto oblastí přišli právě z Dúanu, a to pod tlakem z dálného severu postupujících skřetích vojů. Někteří se usadili, jiní pokračovali dál na jih, kde zakládali svá království – Zlič, Bukovinu, Poljanu a další... Jisté je, že taková masa lidí se nedala do pohybu "jen proto, že by doma lepší kratochvíle neměli", jak ironicky poznamenává búriský učenec Varinkis ve svém fenomenálním cestopisně-filozofickém opusu Testament.
Traduje se také, že nespočetnou skřetí populaci Dúanu ovládají temní draci, kteří je čas od času ze zájmu bohů do obrovských vojů shromáždí a do velké války na jih vyšlou, aby sužovali lidi, kteří se po světě jako koukol rozmohli. Černé draky, kteří jsou dle učenců menší než obvykle, anebo jen mláďaty velkých draků jsou, je možné z pohraničních pevností věstulských nezřídka spatřit, an v povětří nad krajinou svou poletují, po neznámých návštěvnících pátrajíc.
Pravda, do zemí za pohořím Aukrainé se podívali mnozí - jako otroci odvlečeni hordami skřetů či podivných skřetolidí, ale jen jedinci se vrátili. A i pak zpravidla jejich svědectví valné ceny nemá, neb uprchlíci jsou prožitými hrůzami tak zuboženi, že jim toho v hlavě příliš nezbývá... Někteří vědoucí tvrdí, že to jakýsi lektvar k pití dostávají, aby zapomněli vše co spatřili a jejich mysl se stala prázdnou a snáze ovladatelnou.
Zvědové z věstulského hradu Aitvaras, jenž takřka na hranicích stojí a ze srázu na nesličnou krajinu dúanskou hledí, zjistili před časem hrůznou věc – že v Dúanu ze zotročených lidí nemrtvé vytvářejí a ty pak do okolních zemí špehovat posílají. Dá se tušit, že draci opět něco kutí a chystají, protože oč méně nájezdů do Podagy vysílají, o to víc dýmu se nad Dúanem vznáší.
Vždyť nepřítel přijde z půlnoci...