VěSTULSKO
panovník: formálně zličský knjaz zastoupený tzv. vrchním vojevůdcem, kterým je v současnosti Brukan Krvský
hlavní město: pevnost Věnargis
správní rozdělení: 6 pevnostních území (Věnargis, Aitvaras, Gynyba, Ost-i-Lossë, Kričevgrad, Smegenys)
další města: pouze malé usedlosti v podhůří
počet obyvatel: 32 tisíc
vojsko: 6 tisíc (stálá hotovost)
komodity: zbraně
měna: bez vlastní ražby
Varinkis – Testament
Když Spříseženci vytáhli na konci Starého věku do boje a na hlavu porazili temné voje Dúanu, postoupili do hloubi nepřátelského území až k pohoří, které nazvali Aukrainé, a rozhodli se z dobytého území vytvořit nárazníkovou zónu mezi Dúanem a Severní Podagou a pralesy Skrundu. Vystavěli šest hraničních pevností a zavázali se udržovat na tomto území stálou hotovost, do níž každý z členů Spříseženectva přispěje pevně stanoveným počtem vojáků. A protože založení nové země sloužící společné obraně před půlnočním nebezpečím bylo skvělou zvěstí pro všechna lidská království, byla země nazvána Věstulsko.
A tak od počátku Nového věku do Věstulska vyrážely vozy s novými osadníky doprovázené oddíly bukovinských rytířů, černozličských zvědů, zličských kopiníků, poljanských vojvodských střelců, podažských sekerníků a skrundských barbarských válečníků. Svým kontingentem aderských halberdníků přispěl i adernašský císař, pomoc přišla i z izolovaného Búrisu a také divokého Goranu.
Ovšem největším překvapením bylo, když se roku 32 NV v hornobukovinském Wizimiru vylodilo čtrnáct lehkých bitevních lodic z Arhia. Sevřené šiky elfských válečníků v oslnivě bílé a stříbrné zbroji pochodovaly městem, aby královskému místodržícímu a purkmistrovi přístavu oznámili, že hodlají "stát po boku lidí a čelem ke zlu v daleké zemi severní". Tato událost byla doslova průlomem v dějinách vztahů mezi oběma národy (rasami), neboť až do té doby nikdy k podobnému projevu podpory nedošlo.
A tak poté, co dorazili elfští lukostřelci a šermíři do Věstulska, byla jim přidělena ta z budovaných tvrzí, kterou si sami ke správě vybrali a kterou nazvali Ost-i-Lossë – Pevnost růže, které lidé říkají Ostilos. Na znamení vděčnosti připojil bukovinský královský herold arhijské znamení tlapatého kříže k čerstvě vzniklému znaku marky, černému kozorohu ve skoku na zlatém poli.
Věstulský lid je stejně jako jeho země lidem drsným a tvrdým. Jeho předky byli první přistěhovalci z celého okolního světa, dobrodruzi, vyhnanci, žoldáci. Snad proto je zde nejrozšířenějším kultem víra ve Vranohlavého a jeho sluhy, duchy skal, vody a větru, kteří sestupují na zem v podobě havranů. Černohlav je zde nejen vládcem všobjímající smrti, s níž se místní tak často setkávají, ale i ochráncem domácích zvířat a malých dětí. Četná obětní místa rozmístěná po kraji pak svědčí o hluboké nábožnosti Věstulců.
Hraniční pevnosti, jejichž úkolem je střežit průsmyky vedoucí na jih a které se mezi sebou v případě nouze dorozumívají ohňovými signály, jsou vystavěny na dohled od sebe po celé délce pohoří Aukrainé. To bylo nazváno podle barbarské válečnice, jež stanula v čele skrundských oddílů. Právě tyto oddíly prosluly srdnatostí a svoji odvahou a bojovým zápalem strhávaly lidské voje do vítězných řeží. Ostatky této legendární bojovnice leží uloženy v kryptách pevnosti Gynyba.
Gynyba je nejvýchodnější tvrzí z celého pevnostního řetězu a tyčí se na srázech nedaleko jezera Skrund. Její posádku tvoří hlavně sekerníci z Podagy.
Další pevností směrem na západ je Smegenys – tato pevnost pod správou Bukovinců je nejmenší, protože leží v nejnepřístupnějším terénu, kudy dúanské oddíly prakticky nikdy nechodí. Je však důležitým článkem celého obraného systému, neboť spojuje Gynybu s Kričevgradem.
Kričevgrad je sídlem poljanského kontingentu, který se obměňuje jednou za dvanáct let. Služba poljanských vojáků tak patří mezi nejdelší ze všech sborů ve Věstulsku a od roku 387 NV jsou pro ni vybírání pouze členové Řádu blahoslavených rytířů Kamenného srdce.
Další pevností je elfská tvrz Ost-i-Lossë. Slouží na ní stále ti, kteří přibyli z Arhia v dobách budování pevností. Mnozí z nich zahynuli během staletí v bojích s Dúanskými, ale hrstka, která zůstává, i nadále plní své povinnosti tak jako před staletími. Říká se, že v Ostilosu plyne čas jinak, a lidé z podhůří mají z "nesmrtelných elfů" strach. Ti však viděli celou historii malé marky a nad strach svůj i cizí jsou povzneseni...
Následující pevností je Věnargis – ta je sídelním městem celé marky. Zde sídlí vrchní vojevůdce, jenž je zástupcem zličského krále, odtud se plánují protiúdery a trestné akce proti Dúanu, v jeho hradbách se scházejí velitelé všech pevností k poradám u kulatého stolu.
Poslední směrem západním, leč prakticky první pevností na ráně skřetích hord je Aitvaras, hrad ve správě černozličských zvědů. Průsmykem kolem Aitvarasu (jeho jméno znamená v jazyce starých Skrunďanů "otvor") pronikají dúanské drancující tlupy nejčastěji. Proto je jeho posádka nejpočetnější a často se střídá.
Za takřka pět set let existence Věstulska bylo jen málo let, kdy do země nepronikli Dúanští. Avšak pevnosti vždy zadržely hlavní nápor, a tak vládcové Podagy i Zliče mohli vždy hotovost připravit a nepřítele v rozvaze očekávat. Pevnosti věstulské tak dobře slouží svému účelu a o jejich statečných obráncích pějí pěvci chválu po celém světě.
