KORTRIJK
panovník: Lothaar XIII.
hlavní město: Algerd
správní rozdělení: 5 provincií
další města: Nijmegen, Tjergen, Orkrijn
počet obyvatel: 600 tisíc
vojsko: 25 tisíc
komodity: mramor, cín
měna: algerdská marka
Jednoho chladného říjnového rána roku 169 n.v. se na soutoku říčky Averon s řekou Estebravou střetla vojska kortrijcké domobrany, podporovaná horglundskou jízdou, s lancknechty adernašského císaře. Kortrijčtí, vyzbrojeni zejména luky, kosami a sekyrami, v této bitvě zvítězili a završili tak svůj více než půl století trvající boj za nezávislost Kortrijku na Adernachu.
Události, které předcházely, však byly neméně důležité. Po Narovnání jazyků došlo k hromadným migracím obyvatel. Ti, kteří odcházeli z Aderského království na jih přes pohoří Strijk, přicházeli do země obývané převážně elfy a sváděli s nimi těžké boje. Někteří zůstali, jiní pokračovali dál na jih a na východ. Ti, co zůstali, po vyhnání elfů zemi osídlili a nazvali ji Kortrijk, podle průsmyku, který byl jedinou schůdnou cestou vedoucí z Aderu. Roku 34 n.v. došlo ke vzniku Adernašského císařství a po nově osídleném území se začal poohlížet novopečený císař. Vznesl na toto území nároky jako na kraj osídlený původním aderským lidem a se svými vojsky prakticky bez boje obsadil hrad Algerd na řece Estebravě. Takto byla nastolena nadvláda Adernachu, který pro Kortrijk ustanovil titul velkovévodství.
Spokojenost s cizí nadvládou se lišila kraj od kraje, v zásadě však odboj, řízený tajným Svobodným bratrstvem, nikdy neustával. Roku 78 n.v. se stal Kortrijk výchozím bodem adernašské anexe severního Drangenu a díky přítomnosti značného vojenského kontingentu na území Kortrijku byli členové Bratrstva nuceni skrývat se na čarohvozdském Pomezí.
Kolem roku 100 n.v. se Adernach dostal do vojenských potíží plynoucích z tzv. bukovinských válek a napětí v Kortrijku se začalo zvyšovat v důsledku odchodu vojsk mnoha dosazených šlechticů na severní frontu. Jako první se proti Adernachu vzbouřili Drangeňané a jejich příkladu Kortrijčtí zakrátko následovali. Roku 112 n.v. vtrhl rozzuřený lid do slabě chráněného algerdského hradu a vyhodil z jeho oken císařského místodržícího. Následovaly kruté represe ze stran císařských, ale plamen povstání se začal šířit po celé zemi.
Politickou podporu získal Kortrijk ze strany Poljany, jejímž cílem bylo oslabení císařství, vojenskou pak ze strany divokých horglundských barbarů. Ani tito dva spojenci by však nebyli nic platní, kdyby lidem zvolený král Kortrijku nenavázal styky s dryádami, tajemnými bytostmi obývajícími hluboké kortrijcké lesy.
A tak se stalo, že do bitvy, která do kronik vešla pod názvem bitva na Soutoku, vedl kortrijcké král Lothaar, jedoucí na stříbrném losu, jehož mu věnovala královna dryád. Jak bitva dopadla je již známo. Na paměť těmto událostem se ocitl stříbrný los v kortrijckém erbu, který později poljanský vojvoda Celjakan II. pozměnil polepšením stříbra na zlato. Dále byla zřízena obora nedaleko hlavního města Algerd, v níž dodnes žijí potomci stříbrného losa. A nakonec, na hlavním algerdském náměstí stojí bílá socha, znázorňující losa v životní velikosti.
Svobodné království kortrijcké je prakticky ze všech světových stran ohraničeno horami. Na severu jej pohoří Strijk odděluje od Tristramu a Adernachu, na východě jsou Bludné hory přirozenou hranicí s Drangenem a na jihu se tyčí kopce čarohvozdského Pomezí. Z Čarohvozdu také přitéká do Kortrijku řeka Stobrava, kterou však zde nazývají Estebravou. Ta pak tvoří na západě společně s Novohorami krátkou hranici s Morůnií. Jihozápadní hranice ani není přesně určena. Toto zalesněné území je osídleno převážně osamělými osadníky.
Království se dělí na pět správních celků, nazývaných provinciemi. Několik mil pod soutokem Estebravy a Averonu, zhruba uprostřed království, se nachází hlavní město království a legendární hrad Algerd. Podle něj je nazvána Algerdská provincie, jež je jádrem království. Na východě země se nachází provincie Nijmegen, jež sousedí s Drangenem, na jihu provincie Tjergen sousedící s Čarohvozdem. Od královského hlavního města jsou nejvzdálenější dvě divoké zapádní provincie - Amerfort a Orkrijn.
V současné době vládne Kortrijku král Lothaar XIII., potomek lothaarovské dynastie založené prvním králem. Monarchie funguje na principu následnictví. V případě nedostatečného věku následníka trůnu zemi vládne regent, a to do té doby, než je panovník způsobilý vládnout sám. O jeho bezpečí se stará horglundská garda, do níž jsou vybíráni jen barbaři vysocí 2 sáhy.
Kortrijcké hospodářství funguje na systému nevolnictví. Země je rozdělena v léna, udělovaná šlechtě, která je povinna odvádět daň do královské pokladnice a také na králův příkaz postavit předepsaný počet vojska. Obyvatelstvo se živí hlavně zemědělstvím a pastevectvím. Stráně s pasoucími se ovcemi a kravami, to je běžný obrázek z podhorských oblastí království. Základ prosperity Kortrijku však leží v nerostném bohatství. Jihozápadně od hlavního města se nacházejí rozsáhlé lomy, v nichž se těží nejrůznější druhy mramoru, který je žádaný kupci z celého světa. Na severozápad od Algerdu zase leží cínové doly a podhůří Bludných hor je rozkutáno hledači zlata.
Obyvatelé království jsou z převážné většiny lidé a barbaři. Ze západu ale přichází množství trpaslíků za prací v kortrijckých dolech a města jsou osidlována hobitími kupci z Drangenu a Adernachu. Vůči elfům panuje v království značná nevraživost, ale i přesto jich značný počet žije v samotném Algerdu.
Lidé jsou povětšinou hnědovlasí a vůči cizím přátelští. Muži si nepotrpí na vousy ani na dlouhé vlasy. Také ženy většinou nosí vlasy dlouhé jen na ramena (tento zvyk je památkou na doby, kdy se ženy vzdávaly svých dlouhých vlasů, aby z nich mohly být upleteny tětivy pro luky povstalců). Je tu běžným zvykem chodit o svátcích v krojích. Tyto se liší kraj od kraje, převládajícími barvami jsou však černá, červená a bílá.
Co se již zmíněných svátků týče, slaví se většinou korunovace krále a její výročí, pak také zimní slunovrat a Noc všech bohů, která připadá na 24. června. Existuje však nepřeberné množství jiných svátků, jako dožínky či Svátek zemřelých, jenž se slaví každý lichý rok 2. února.
