SKRUND

(Lir Ptáčník – z předmluvy k eposu Tažení Spřísežencův)
Skrund je pralesní říší rozkládající se na jih od stejnojmenného jezera, kterou obývají divocí a svobodymilovní barbaři. Ti pravda stykům s vnějším světem příliš nehoví a jejich výpravy přes řeku Pereplut spíš hrůzu nahánějí, ale do povědomí lidí se zapsali, když v dobách ohrožení skřetími hordami z Dúanu přispěchali sami a nezištně na pomoc knjazům Zliče či správcům věstulským. Víc než mečům a kopím spíše sekerám a lukům hoví, ovšem neméně vražedně s nimi zacházet dovedou.
O poměrech mezi pralesními klany toho příliš známo není, ví se jen, že sami barbaři mezi sebou vedou krvavé půtky. Proslýchá se také, že na jihozápadu Skrundu sídlí jakýsi rod lidí a svůj kraj nazývá Dalriada. Tito lidé prý vládnou mocnými lesními kouzly a hranice jejich území střeží mohutné balvany popsané čarovnými runami, a tak se barbarů nebojí.
Rovněž o krajině na jižním břehu Skrundské jezera kolují po Zliči a Podaze četné zkazky. Prý je to močálovitý kraj lužních lesů, které obývají lehkonohé víly, snad dryády. Jisté je, že je to kraj velice nebezpečný, protože se v tu stranu ani sami barbaři neodváží.
Do pralesa skrundského se tedy mnoho lidských poutníků nevydává, zato lesní barbaři často z hor sestupují do Záplutska, kde loupí a plení, a občas se pustí i za Pereplut do Bílé Zliče, kde sužují lid. Někteří barbaři se zas dávají do služeb zličských šlechticů či bukovinských kupců a slouží jim coby ozbrojený doprovod karavan. Od nich se tedy lze o jejich domovině něco dozvědět, ale sami víme, jak jsou barbaři na slovo skoupí a dlouhým vyprávěnkám nehoví. A tak tajemství Skrundu zůstanou ještě dlouho lidem utajena...
