ARHIO
"A jak svědčí mnozí plavci, ať už merkátoři tauerští, kupci bukovinští či válečníci tristramští, v tu stranu jezera se žádný nevydává. Neboť jestli přece kýl své lodi k západu otočí, to jakmile na dohled pobřeží dopluje, vítr do plachet vát přestane či přímo proti začne dout a na posádku rozpoložení tak teskné v okamžení padne, že stejně raději obrátí a domů se navrátí..."Lind Algerdský – O prvorozených pojednání tré
Nejeden poutník, kupec, dobrodruh ba i král se vydal do země rozkládající se na západním pobřeží Jezera sedmi řek a táhnoucí se až k úpatí Mohylového pohoří. Jen málokterému se ale poštěstilo byť jen malou část této prý pohádkově krásné krajiny spatřit a jen vyvolení směli se s jejími obyvateli setkat. Prvorození si sami své hosty vybírají a nezvancům nakloněni nejsou, narozdíl od svých lesních bratří vandarionských však jiné prostředky k vyjádření tohoto svého postoje volí.
S určitostí se prý ví jen to, že oblast ležící na jih od tauerských zemských hranic prý Iaureithel slyne, a jako taková byla zanesena do map královských zeměvidců, leč dál než do těchto končin se ještě žádný Taueřan nedostal. Nepřirozený strach, tesknota či smutek jímá poutníky, kteří se v tu stranu vydají, a tak jejich výpravy končí stejně jako plavby, které nám slovutný učenec Lind Algerdský ve svém stěžejním díle popsal.
A tak je možné, že jen pohádkami jsou vyprávění o velkém městě z bílého kamene ležícím v údolí říčky Túlian, jejíž zpěněné vody se ženou pod desítkami širokých mostů a ozdobných lávek. Snad jen smyšlenkami jsou plavecké zkazky o bílých lodích pod plachtami se zlatými křiži, které prý lze čas od času na londelinské hladině zahlédnout. A jako báchorky se jeví i legendy o vysokých válečnících s podlouhlými štíty mandlovitého tvaru, kteří se na přelomu věků vylodili v bukovinských přístavech, aby stanuli po boku lidem při jejich osudové bitvě na dalekém severu...
Snad jsou to jen příběhy. Kdo ví...
