družina
swět
království
letopisy
summa
nestvůrci
dodatky

TRISTRAM

úřední název:
panovník:
hlavní město:
správní rozdělení:
další města:
počet obyvatel:
vojsko:
komodity:
měna:
"Dnes v Taře v této osudné hodině
nacházím celá nebesa s jejich mocí."

Finn Sta Bitev

LEGENDY, ZKAZKY A KLEVETY DĚJEPRAVNÉ

"Písně o dávných časech,
zpívej lehce, zpívej tiše,
zpívej jemně, jako šepot rtů,
které jsme znávali."

Modrá kniha z Findabaru

Lidé, říkající si Brithemci, přišli do Erinnu v dávnověku vedeni Diarmatem Ohařem. Jednalo se o velké množství kmenů ze západu, zpoza hor. Moc Tristramců rostla a postupem času si byli natolik jistí, že začali podnikat loupežné výpravy po řekách a na jezero Londelin. Během sta let jim však bylo i to málo a loupežné výpravy se změnily na obsazování území a podrobování místního, převážně zemědělného obyvatelstva - Adernachu, Bukoviny, Černozliče, Taueru a Kortrijku. Když se hlavice černých lodí vyřezávané do tvarů hrůzných příšer objevily v ústí řeky, tak většinou již místní ničeho nehleděli, jen spásy svých životů. Tristramci začali tedy záhy stavět v porobených krajinách své pevné kamenné hrady, tak notoricky známé z Erinnu samotného. Jakékoli vzpoury byly krutě potlačeny - našim čtenářům se do paměti mohl vrýt například Krvavý pondělek Adernachu a Bukoviny.

"Odnesli šperky a všechen nejcennější majetek jejich, jakož i nádherná jezdecká sedla z cizích krajů, zlato jejich a stříbro i umně tkané látky všeho druhu a nejkrásnějších barev. Pevnost i druhdy výstavné město zahaleno bylo kouřem a brzy ho uchvátily jazyky plamenů. Všechny zajatce shromáždili na vrších Tausenských a na místě zabili každého z nich, který byl schopen boje, kdežto ty, kteří vykonávat mohli všeliké práce, vzali do otroctví"
Adalbert Turjing, kronikář erkonský – O krvavé lázni poregradské knih tré

Vzestup těchto neohrožených a neporazitelných bojovníků skončil s Narovnáním jazyků. Tento (snad) božský zásah vyrovnal síly panující ve starém světě a zúčtování dolehlo i na Tristram. V mohútných pohořích se objevil nepřítel mnohem horší než Bukovina nebo Adernach - skřetí národy. Snágové, skuruti i odporní zlobři zaplavili Erinn jako mor. Lesy a hvozdy byly zamořeny jejich pachem. Rána byla stejně náhlá jako strašná. Během několika let přišly klany o téměř tři čtvrtiny svého území a polovinu bojovníků. Až postupem staletí se síly vyrovnaly a malá svobodná enkláva začala opět růst. V polovině pátého století se boj konečně přesunul na území odporného národa. Erinn, tato bájná země obývaná nejen sveřepým lidem Tristramců, ale i hlubokými hvozdy, žijícími vlastním vnitřním životem, vílami, skřítky, podivnými orly, bájnými stříbrnými vlky a snad i draky jakoby se vzepřel zkaženému zlu skřetích národů.

Ale boje s temnými národy dosud zuří a země ještě nezapomněla…

O ZEMI A JEJÍCH VLÁDCÍCH

"Erinn od kraje ke kraji sjednotí toliko meč, ať dokáže někdo opak!"
Modrá kniha z Findabaru

Éire je hornatá země pokryta skoro bez výjimky hlubokými lesy (převážně listnaté) nebo sytě zelenou travou. Typickým geomorfologickým prvkem krajiny jsou drumliny, což jsou kopce kulatého tvaru, někdy skalnaté, které mohou přecházet do srázů. Pahorkatiny jsou nejčastějším terénem, proto zde neexistuje mnoho cest a pohyb na méně odolném koni se může stát osudným. Měst je málo. Typickými sídly jsou opevněné tvrze a hrady, které ovšem svými hradbami obepínají celou vesnici či městečko. Jedná se především o sídla místní "nobility" - hlavy klanu. Řek je mnoho a jsou velmi vodnaté, více však divoké a průzračné, než široké a klidné. Lodice místních jsou však neuvěřitelně přizpůsobivé a dokáží proplout velmi daleko po proudu stejně obratně, jako se pohybují na jezeru Londelin. Řeky, jezera a potoky se tak staly přirozenými cestami a pro místní lid je voda druhým rodným živlem hned po horách.

Osídlení země je velmi řídké. Místní lidé pocházejí z několika polobarbarských kmenů, které v dávných časech tyto kraje dobyly. Jejich povědomí o sounáležitosti k jednomu národu však většinou končí právě u jejich dávného vůdce, který je do Éire dovedl. Země je díky přírodním hranicím rozdělena do několika území, které si časem vytvořily vlastní název. Jinak v každém z těchto území funguje hned několik klanů, které mezi sebou neustále soupeří o dominanci. Ve středu země leží tzv. Koloví. Zde má podle legend sídlit Velekrál Éire. K jeho ustanovení vede spousta složitých obřadů a hlavně pokoření všech rivalů, což je zkouška nejsložitější. Proto v Tristramu nikdy nefungovalo něco jako "vládnoucí dynastie". Klanové rozdělení a hluboká úcta k tradici vede místní lid k velmi úzkému sepětí s přírodou a jakákoli násilnější organizace je místním proti srsti. Odtud i jakási nedůvěra k městům. I proto zde existuje hned několik stovek králů, kteří mnohdy ovládají jen území jednoho klanu. Velekrálem se z posvátné bázně však nikdo z těchto "místních vládců" nenazve. Všechny tyto rodiny a klany, případně větší celky - království, jsou prakticky v permanentním stavu válečném. Jedná se však o válku jinou, než jak ji zná "vyspělá" civilizace východní. Zdejší boj je svázán stovkami místních zvyklostí a tradic. Existují tak i místa, kde se neválčilo nikdy, neboť je to tradicí zapovězeno. Právě místní věčné šarvátky brání širší expanzi těchto skvělých bojovníků do východního světa a sjednocení země pod jednou korunou. Jak však bylo řečeno, válka je zde spíše folklórem a protivníci spolu většinou již jen pár dnů po bitvě sedí u jednoho stolu a notně si přihýbají z korbelů plných temného piva.

"Lid této země je podivný - jeho války jsou veselé a písně smutné"
Darměj Nadvědílo, slavný cestovatel dubovarský, Kronika putování do dálav západních

Ostatně boj je zde oblíbený i z jiných důvodů. Tak především jsou jimi skřetí národy. Tato do morku kostí zlá plemena zamořila kolem přelomu letopočtu skalnaté velehory obklopující Éire a zastavila tak (snad v souladu s božským "Narovnáním jazyků") loupežné nájezdy a plenění, kterými tehdy Tristramci zaplavili všechny země kolem Londelinu a také Kortrijk.

Základní skupinou je velká rodina neboli fine - patří do ní všichni příbuzní po meči v pěti po sobě následujících generacích. Rodina vlastní většinou společnou půdu a vystupuje ve sporech jako celek. Slovo jednotlivce se hodnotí podle toho, jak důležitá je jeho fine. Rodinu vede několik dospělých můžů, kteří povětšinou kladou důraz na názory starců. Rodina se stará o pozůstalé v případě smrti člena, vykonává krevní mstu za své členy, případně vyplácí odškodnění (cena cti) jiným rodinám.

Uspořádání túathů je podobné jako u fine. Těchto malých království je mnoho a mnohdy je vládce králem jen podle jména hodnosti. Slabší království platí silnějším zástavu, pak většinou vládci silnějších celků nezasahují do správy slabších království.

Chování vně i uvnitř fine i túathu je zachyceno prastarými zákony a tradicemi, která udržují učení zákonopravci a předávají se ústně mnoho staletí. Společnost je tak silně diferencovaná, dělení je složité, ale základem je výše zmiňovaná cena cti, která určuje postavení jednotlivce ve společnosti.

Unikátní hodností je velekrál. Jedná se o bájnou legendární hodnost spojenou s vůdcem kmenů Diarmatem Ohařem, který tyto přivedl do Erinnu a také s prvním sjednotitelem Finnem. S velekrálem je spojeno mnoho přikázání - například nesmí mít žádnou fyzickou vadu, musí pobít nejlepšího mnicha z Blaney ve hře v šachy, nesmí na něm lpět žádná krevní vina etc. - a obřadů - na trůn je uveden, až když podstoupí tzv. hostinu v Ioně, starém sídle věštců, neboť lid věří, že velekrál se musí zasnoubit s Bohyní, zemí Erinn.

O LIDECH A VLCÍCH

"Hledat ji přišel jsem z velké dálky,
z chrámů, kde jsou její oltáře;
z hájů, jež její jméno nosí
na pahorcích kvetou její kadeře
v údolích řeky barví její oči
snad uniká mi lesy temnými
prchá jak lehkonohý vlk za svitu luny
dal bych celý svět a mnohem víc
jen spatřit zas ty malé dlaně."

veršotepec Aidan Dlouhý Krok, O zbloudilé Rían

Samotní Tristramci jsou více součástí přírody, než lidskými kolonizátory. V jejich národě jsou sloučeny národy lidí a barbarů, které zde patří pod jednu rasu. Muži jsou však převážně mnohem vyšší a mohutnější než muži na západě. Nejčastější barvou vlasů je černá, světle hnědá a rudá, přičemž většině lidí se vlasy kudrnatí, nebo aspoň vlní. Oči má většina Tristramců buď zelené, modré nebo šedé.

Bojovníci sice používají zbroj, ale téměř nikdy neuzavírají svá těla do krunýřů rytířských. Nejoblíbenější je zde kroužková zbroj, v jejíž výrobě došli Tristramci velmi daleko. Oblíbenými zbraněmi jsou bojová sekera a meč - ve zbytku světa málo známé a nazývané barbarskými pro svou drtivou a brutální sílu a hlavně obtížné zvládání. Každý bojovník prochází výcvikem již od dětství a není zde muže, který by nebyl schopen bojovat s chladnou zbraní.

Tristramci nevěří v jediného Boha, nebo Božstvo, ale rovnou ve složitý kosmologický systém, který je pro cizince jen těžko pochopitelný. Je plný nejen bohů, ale i nadpřirozených bytostí, duchů, skřítků, víl, posvátných zvířat, uctívaných hrdinů, lesů, stromů ba dokonce i hor. Země je protkána podivnými stavbami a hrobkami a je v ní, to nechť si ctěný čtenář ponejprve uvědomí VELMI nebezpečno (pokud se tam nedejsetval dostanete!). Je nutno také upozornit, že Tristramci ctí havrana a vlka. Především s vlkem se zde pojí mnoho zkazek a míst.

"Přísahám na to, nač můj lid, a od té doby, kdy poprvé
meč a sekeru jsem do ruky vzal, neuplynul den, abych neskolil
jednoho z temného plemene, aniž nastala noc, kdy bych
nevypaloval doupata jeho a neuložil se ku spánku
s nestvůrnou hlavou u svých nohou."

Alsterská modlitba

Díky svým fyzickým dispozicím a výchově jsou Tristramci vyhledávanými bojovníky ve snad všech zemích východu. Nejčastěji se vyskytují v osobních gardách panovníků a mezi válečnickou elitou. Jejich smysl pro čest a zamlklost je totiž k této službě přímo doporučuje.

JAK SE ŽIJE V TRISTRAMU

"Když ne mísa sladké smetany,
pak mi pohár náladu přinese,
neboť kdo ví, kdy zase
v příštím roce se sejdeme."

Lidová píseň

Krajina velmi svědčí pastevectví a to hlavně ovcím. Tristramská vlna je proslulá v mnoha zemích východu. Muži využívají hlubokých a divokých lesů pro lov, je zde mnoho vysoké, a řek s jezery pro rybolov. Je třeba také zmínit tolik potřebné obdělávání půdy.

Základním zdrojem proslulosti a bohatství Tristramu je však prvotřídní železná ruda a její mistrovské zpracovávání. Tristramští zbrojíři jsou vedle těch trpasličích vyhledávanými mistry na cizích panovnických dvorech. Nejen v samotném Tristramu, ale hlavně podél jeho hranic se totiž táhnou obrovské velehory, plné netušeného bohatství. Všemu nahrává i fakt, že jedinou nelidskou rasou, která v těchto končinách žije, jsou trpaslíci, jejichž mentalita je Tristramcům velmi podobná a jejich soužití je pak odpradávna ctěno a přirozené.

Mnoho Tristramců bohatne na obchoodu s Bukovinou, jejichž kupci ve velkém odkupují vlnu i rudu. Mezi trpaslíky na východě také kolují zvěsti, že v končinách Erinnu byl objeven mithril, ale věřte mluvkům…

"Mí nepřátelé jsou pryč,
temno z kopců stravuje mou zemi
a já jsem zůstal sám, tak sám."

Finn Sta Bitev

nahoru
© 1997–2011 Vukogvazdská družina. Veškerý obsah těchto stránek je chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy.