TAUER
panovník: král Lavvis I.
hlavní město: Geldern
správní rozdělení: dvě korunní země (Horní a Dolní)
další města: Durn, Ternavor
počet obyvatel:
vojsko:
komodity: sůl, cín, mramor
měna:
Kdyby si před třemi sty lety tauerští vládcové nezvolili dobrovolnou izolaci, mohl by Tauer v mezinárodní politice hrát mnohem významnější roli než právě zastává. Jedná se totiž o kraj poměrně rozvinutý, za Adernachem či Bukovinou příliš nezaostávající.
Právě dávná rozmíška s Adernachem však byla příčinou toho, že se Tauerští přestali angažovat v zahraniční diplomacii. Dalo by se říct, že císařství dalo svému "mladšímu bratrovi" (Tauerští jsou rovněž potomky starých Dernachů a původních erkonských plemen, která před Dernachy odešla za jezero) na výběr – buď přestane zasahovat do stále vyhrocenější situace kolem odbojných adernašských držav Drangenu a Kortrijku, nebo se Tauer stane novou korunní zemí císaře.
Tauer se od té doby má na pozoru, aby Adernach nepopuzoval, a dalo by se říct, že je dnes jediným skutečným spojencem císaře, kterého občas neváhá podpořit i vojensky. Interakce Taueru s ostatními zeměmi se tak omezila v podstatě jen na občasnou vojenskou výpravu na sever do Jižní Podagy a na pokusy o kolonizaci svého východního souseda, Černé Zliče. S těmito dvěma sousedy je Tauer už roky v permanetním válečném stavu.
V posledních letech se proslýchá, že v zemi zuří skrytý boj mezi šlechtici o vliv při obsazování trůnu. Šlechtické uskupení, které si říká Strana okřídleného spáru, je vedeno bezskrupulózním baronem Asgarem z Devonu, jemuž sekunduje ambiciózní baron Rald z Viruny. Jejich hnutí, jež kontroluje prakticky veškerý obchod se solí, odkud mu plyne většina příjmů, požaduje větší náboženskou pokoru a poslušnost poddaných a hlásá myšlenku o přirozené podřízenosti malých národů – trpaslíků, půlčíků a kudůků – vůči lidem. Jejich propaganda způsobila, že z některých oblastí země byli půlčíci i kudůci zcela vyhnání a po celé zemi často dochází k pogromům na hobity a kudůky. (Nutno dodat, že v historii Taueru to není poprvé, co byly tyto národy pronásledovány. Na počátku 3. století Nového věku došlo k vypovězení všech kudůků ze země a zabavení jejich majetku.)Aderští kupci, kteří často do přístavu Durn a sídelního města královského Geldernu cestují, přesto hovoří o nevysokých daních, dobrém uspořádání záležitostí hospodářských, skvělé organizaci královské komory, ale také popisují velikou chudobu nevolníků či hromadné veřejné popravy na hranici, ba dokonce šeptají i zkazky o tajných špiclích královských, kteří mají uši všude, a proto strach mezi lidem dělným i stavem kupeckým vládne.
