ČERNOZLIč
panovník: kníže Kirisk II.
hlavní město: Grodno
správní rozdělení: není známo
další města: Kragvač, Strygyno
počet obyvatel:
vojsko:
komodity: dřevo, kožešiny, med, včelí vosk
měna: bez ražby, spíše než zlato směnný obchod
Boruta z Havranic – O zvycích sousedů čili Proč je krásné Bukovincem býti
Jako by samotné jméno země hlásalo, že jde o zemi temnou, ne zcela probádanou, plnou temných lesů, vřesovišť a mokřadů, obývanou sveřepými plemeny, místem, kde se nevyplácí vycházet ven po slunce západu. A skutečně, taková je Černozlič. Proto varování následuje pro všechny ty, kteří, kteří se do tamních končin vypravit hodlají.
Před zlými duchy se nejlépe ochráníte tak, že si třikrát odplivnete přes levé rameno. Nezapomeňte rovněž, že z každého nápoje před požitím musíte odlít několik kapek na zem! Nedoporučuje se také pohlížet do žádných knih ani svitků, nikdy totiž není jisté, zda nejsou psány glavaticí, začarovaným písmem, které prý jen černokněžnící používají. To však nejsou jediné nástrahy, které tu na cizince číhají.
Tak především je nutné respektovat víru obyvatel, kteří často až slepě uctívají Vranohlavého. Místní kněží se zde těší velké úctě, zato bukovinské toulavé mnichy či zličské věrozvěsty zde na kůl narážejí či na hranicích smolných pálí. Kouzla zde stíhána nejsou, a tak čarodějové cestovat bez obav mohou, spíše však by se měli obávat různých nočních přízraků – mor a upírů, které čáry přitahují jako můru plamínek svíce. Jako ochranu proti nim je dobré jíst zelňačku s kančím masem – ta posiluje a ve snu může jeden pak moru sám přemoci.
Cestujete-li hlubokým lesem, musíte dávat pozor na strigy, nebezpečné bytosti, které přes den dlí v dutinách stromů a vykotlaných pařezech, a v noci se strašlivým vřískotem, při němž krev stydne v žilách, zaútočí a neopatrného nešťastníka na kusy roztrhají.
Že jsou ale místní na setkání s nejrůznějšími bytostmi vcelku zvyklí, o tom svědčí vyprávění o jednom upírovi, který tak dlouho škodil lidem žijícím v okolí Trnova, až na něj uspořádali štvanici a ulovili ho. Příběh na svých cestách vyslechl a zaznamenal již citovaný bukovinský taškář Boruta z Havranic:
– Ale že jsi to ty – pokračoval upír – dám ti na dluh co budeš chtít, jenom mi musíš přísahat, že to ve smluvené době vrátíš...
Kragvačan souhlasil, vyhotovil úpis se lhůtou po jedenáctém dní příštího měsíce, což byl zrovna lipen, a zamířil domů obtěžkán zbožím, které si vybral. Cestou ho poblíž Urutvy napadl tak obrovský kanec, že se mu holí sotva ubránil, ale zvíře mu přece jen vyškublo kus modrého opasku.
Když přišel měsíc lipen, vzal v předvečer jedenáctého dne Kragvačan sekeru a taky ten kotlík, co zakoupil v Grodnu, otevřel upírův hrob a v něm - světe, div se - leží upír. Upír se posadil a s výčitkou v hlase mu řekl:
– Ech, příteli, já tě mohl připravit o život tam v Grodnu a vidíš - neudělal jsem to, ba co víc, ještě jsem ti pomohl. A ty mě teď sprovodíš ze světa, poslušen své víry...
Při těch slovech se upír usmál a Kragvačan zahlédl v jeho ústech kus svého modrého opasku... Rychle se vzpamatoval, rozmáchl se sekerou a ťal. Upír po něm vztáhl ruku, ale už ho jen škrábl, neboť ho sekera zatím rozťala vejpůl. Upír zařval jako vůl a zalil hrob krví.
Doma Kragvačan odložil zbraň a když chtěl totéž učinit s kotlíkem, sáhl po něm marně - zmizel. Upír mu jej stačil ukrást, než ho rozpoltila sekera...
