Divous
O PRASETI

Socha velká jako prase,
tu stojí ve dne v noci,
představuje boha - prase,
porazit jí jdeme v noci.

Hlavu praseti řezat budem,
neb dryáda úkol zadala,
a dřít jak mezci se budem
s kamenem se socha zadala.

Zkus to spálit říká Brelek,
oheň ihned udělal,
podivuje se však Brelek,
neb nic soše neudělal.

To bych se na to...
v hlavě se honí,
no podívejte na to,
vojáci nás honí...

Tak z tohohle sešlo.
Co teď dělat budem?
O dva míň se sešlo
hodit si to pudem.

Divous
NA KRAKORU STARÉM HRADĚ

Na Krakoru, starém hradě,
ve věži zchátralé až běda,
hradním pánem tam je
napůl pták a napůl žena.

Uvítání jak se patří,
z hrdla se jí píseň line,
avšak ten, kdo ji spatří,
běží k ní a zhyne.

Už tam chvátá kopa lidí,
tu krásu si prohlédnout,
neboť píseň jedna není,
nelze další přehlédnout.

Namísto věže tu je hnízdo,
ale žít tu přece nemůžete!
Nový pán přijede už brzo,
a my vás, stvůry, vyženeme.

Už procitli omámení
zpěvem krásně líbezným,
ke zpěvu už hrdel není,
krvi hrad je bezedným.

Gindor z Asteru
POSLEDNÍ DNY OWENA NEVIDITELNÉHO

Tuto báseň sepsal Gindor z Asteru v útlém věku 82 let pod lavicí na semináři s názvem Etika používání hypnózy. Báseň pojednává o dobrodružství, které mladý Gindor zažil se svými přáteli ještě dřív, než se vydal do světa a spoluzaložil Vukogvazdskou družinu.

Po hospodách Owen chodil,
přitom ale viděn nebyl,
když pak večer pivo dopil,
chodil ven a trávu kropil.

Když se poránu probudil z opice,
začal meditovat magenergii chtíce,
tu vstoupila do jeho pokoje dcera hostinského,
krásná byla jak panna rodu královského.

Nesla pár placek a mléka teplého
pro elfa Gindora, kouzelníka asterského,
který jal se před jídlem kouzla svá se šrotit
- zato Owen spatřiv ji, hned se začal potit.

Pak zavřel malou knihu svou,
ve své podstatě snad i kouzelnou,
aby se vydal dolů za ostatními
posnídat něco a popít s nimi.

Když se řádně najedl a dopil,
zaplatil outratu a hole se chopil,
vydal se s ostatními k dolu cínovému
netušíc, že plamen života dohořívá jemu.

Při cestě se potkali se skřety - jezdci vlčími,
i Owen pár blesků vyslal za nimi,
po boji se mrtvoly do křoví odtahaly,
aby kolem kolemjdoucích mouchy nelítaly.

U vchodu do dolů
byli zase skřeti,
začali je masakrovat,
neb unášeli děti.

Ale tu se náhle temně zablesklo,
z rukou jednoho skřeta něco vytrysklo
a letělo to směrem k nim
"Uteč, Owene, nebo zhyň!"

A když mu došla kouzla a magie,
pustil se do kouzelníka holí - ta svině.
A tu náhle za ním stojí
barbarský kouzelník Owen
a mlátí ho do hlavy
holí vyztuženou kovem.

Po dolech s lucernou
tahal se zas Owen,
aby nikdo nešlápl
do ve tmě skrytých pastí.

Pak v místnosti do pentagramu
svižným krokem vstoupil,
mezi černé svíce se
v bezvědomí zhroutil.

Drauk tam pro něj pospíchal,
aby mu mohl pomoci,
však život z těla unikal
a chýlil se ke konci.

Tam v údolí u dolu
vidím trčet mohylu,
kameny naskládané až k vrcholu
skrývají Owenovu mrtvolu.

Rinvit Čaroděj
NEZNÁMÉ

Jedovary, prosinec 496

Bylo to krátké jak
V horách letní čas,
Červenec se srpnem
Zjeví se, zmizí zas.

Svým žárem znásobí
Touhu té krajiny
Po kvetoucím stromoví,
Však pod ním - jen stíny.

Tak jak ten letní čas,
I ty ses tu zjevila,
Přišla a odešla,
Žárem svým ranila.

I zde stromy ožily,
Začly snít letní sen,
V květy se oděly,
Žár ten však klam byl jen.

Jen únor a leden
Ve vzpomínkách zbyli,
Ne pouze jeden,
To dva sny jsme snili.

Ty vzalas mi všechno,
Pro co jsem žil,
Když květy opadly,
Jen stín tu zbyl.

v v v

Klikatý stín
Na studeném kamení,
Modrého slunce
Prokleté znamení.

Rinvit Čaroděj
JOKEDITOVI

Skrytá říše, červen 497

V myšlenkách vracím se stále
K stráni pod černým hradem,
Obraz v mé mysli se jeví -
Vlk uškrcený hadem.

Tenkrát jsem byl pln strachu,
Prchal jsem nevědíc kam,
A možná již tehdy jsem tušil,
Že s tebou se už nesetkám.

Byl jsi můj přítel a vím,
Že v boji jsi hrdinně pad,
V té zemi stínů se stává,
Že vlka je silnější had.

Tys byl můj přítel a budeš jím stále,
Mě dnes v noci vzbudila palčivá zář,
Hluboko pode mnou hořela hranice,
Z ní za mnou hleděla tvá mrtvá tvář.

Rinvit Čaroděj
HLOUPÉMU RYTÍŘI

hrad Rageburg, prosinec 499

Jací nám to vládnou páni?
Ptá se prostý Drangeňan.
Chytrý šlechtic není k mání,
Stačí erb - jsi k moci zván.

Je moc krásné poslouchati,
Že tvůj děd sám skolil saň,
Ale co ty, psát neumíš,
avšak vládneš, bereš daň.

Zrovna tuhle včera večer
Přijel k nám ten vzácný host,
Oděv jako maso libé,
Avšak duše - holá kost.

Tohle že je šlechtic, vida!
Snad ho hloupost nezradí,
Zatím mlčí, hlas nevydá,
Ale pak se prozradí.

Přihlouplých slov z jeho úst
Létá jako z úlu včel,
Hlava však si žádá půst
A tak kvapně
Opouští nás
Hloupý rytíř
Boether

Tangerd
BEZ NÁZVU

Vukogvazdská pevnost, listopad 497

Bubny duní nocí
jak horečnaté pohledy
upálených
noc si prořezává vytím okna
umírá v mém náručí
jako už tolikrát

na návsi zakokrhal kohout...

Tangerd
BEZ NÁZVU

skřetí pevnost na severu Morůnie, květen 498

Smrti je noc a k noci je smrt
tak blízko daleko snad až k uzoufání
trnoucí tmu a půl zlatky po stmívání.

Tangerd
TMA

Vukogvazdská pevnost, 8. února 499

Tma tma tma
tma tepe
tma tma
tma tluče
tma
tma bije
tma
tma se raduje, točí a vříská,
tma tma tma
- to já k Tmě přicházím!