Blížil se už večer, když jsme to uviděli. Jakousi ohradu ze zašpičatělejch kůlů. Uvnitř se do vejšky zvedala skalka z na sebe naskládanejch kamenů. Nahoře na skalce byla postavená budka. Strážní budka. Něco mi zase řeklo, že jsme na místě..."
Těmito slovy popisuje barbar hraničář Lopin ve III. svazku Letopisů Vukogvazdské družiny objevení místa, které se mělo po několik následujících let stát sídlem Vukogvazdské družiny. Místo je to bezesporu tajemné a záhadné. Ukryto hluboko v nitru nebezpečného Vlčího hvozdu sloužilo po léta jako úkryt lapků přepadajícíh pocestné na cestách mezi Mladčí, Drvetem, Ostrorepy a Elienem.
Původně to byla jen prostá pískovcová skála bizarního tvaru, do jejíhož nitra něčí šikovné ruce vytesaly několik chodeb a místností. Kdo byl onen původní stavitel? To prozatím zůstává zahaleno závojem tajemství. Jistě víme jen to, že se zde ještě koncem roku 496 NV ukrývala banda lapků pod vedením legendárního Striglava. Poté, co první družiníci lapky rozprášili, obsadili jejich sídlo a prohlásili je za své. Aby však pevnost mohla sloužit k trvalému a především pohodlnějšímu obývání, bylo nutné provést nemálo nezbytných stavebních úprav.
Nejprve, v lednu 497, byly obloženy stěny vlhkých kamenných místností dřevem a rohožemi. Rovněž byla vyčištěna kuchyň a krb a zrenovována pozorovatelna na vrcholu skály. K rozsáhlejším změnám došlo až v srpnu téhož roku, kdy byl vykopán příkop kolem palisády, postavena venkovní pícka a přístřešek pro koně. Po návratu z Morůnijské výpravy na podzim roku 498 si barbar kouzelník Rinvit nechal postavit vedle pevnosti roubený dům se stájí, kde s ním od roku 499 žila i jeho žena, barbarka šermířka Gereta.
Do roku 499 se o chod Pevnosti během nepřítomnosti starala kudůčka Meoda. Poté, co se vdala a odešla za lepším bydlem, zůstával v Pevnosti alespoň jeden družiník. Tento způsob správy družinového sídla se však ukázal nepříliš praktickým a bylo rozhodnuto najít někeho, kdo by se stal správcem trvalým. Roku 501 družina takového člověka našla.
Správce Zach z Dobré je starý vysloužilý voják, jenž bojoval ve všech válkách, které Poljana vedla za posledních třicet let. Ve vojsku to dotáhl až na poddůstojníka a na své úspěchy je patřičně hrdý. Voják se v něm nezapře - neustále obchází Pevnost a kontroluje, zda palisáda těsní, zda je z rozhledny dostatečný výhled či prověřuje zásoby šípů. Rovněž nesnáší Adernach a plánuje proti němu ofenzívu; Pevnost považuje za předsunutou hlídku Poljanského vojvodství. Po večerech si rád přihne a vypráví pak o svých taženích. Své dva syny vychovává po vojensku, po dobrodruzích požaduje pevný vojenský režim a vyvěšování poljanské zástavy. Mezi jeho oblíbené výroky patří: "Na frontě bych tě za tohle nechal popravit!" Jeho žena Jolana je malá, tmavovlasá, obtloustlá, červenolící a dobrosrdečná. Málokdy se zlobí, a když, tak pouze na své děti.
