ERGILIÁNI
Ergil Kráčející byl aderským kupcem. Když ho banda zlotřilých lapků připravila na jedné nebezpečné zemské stezce o rodinu, prožil náboženské obrácení. Dlouho hledal mnišský řád, ve kterém by jeho život našel nový smysl. Nakonec se nespokojil s pouhým nečinným rozjímáním a modlitbou a založil si řeholi vlastní. Jeho cílem bylo poskytnout obyčejným cestujícím ochranu, přístřeší, teplé jídlo a lidské podmínky pro nocleh. Ergilova čirá prostota a energická povaha si dokázala na svou stranu přiklonit nejen několik biskupů, ale také samotnou adernašskou císařovnu Kynhutu. A byla to právě ona, která dopomohla k císařskému glejtu datovanému rokem 287 NV, který ustavuje, podporuje a ochraňuje nový řád - ergiliány. V Adernachu, Poljaně a Kortrijku se podnes jeho členové starají o poutníky a staví své komendy podél cest. Ergiliáni se nezaměřují jen na náboženskou službu, ale jsou také cvičeni v umění léčitelském a bojovém.
ŘÁD JORALTA LÉČITELE
Společenstvo odvozuje své poslání od Joralta Léčitele, Adeřana, který žil v letech 314-351 a celý svůj život zasvětil péči o druhé. Vykonal nespočetně zázrakův, které jsou zaznamenány v mnoha aderských kronikách. Řád sídlí v celé řadě klášterů, z nichž mnohé jsou posvěceny světcovými ostatky. Tyto kláštery se nacházejí především na území Adernachu, Drangenu a Kortrijku, ale i Mladče a Krivodaru, a pomáhají všem, kteří přijdou - zraněným poutníkům, nemocným kupcům i umírajícím tulákům. Říká se, že mniši nesmějí odmítnout nikoho. Mezi joraltovci a ergiliány prý panuje skrývaná rivalita, která mnohdy přerůstá v otevřenou nevraživost, jež tyto svaté muže rozhodně nešlechtí. Pravdou však zůstavá, že kláštery blahoslaveného Joralta za posledních sto let shromáždily pohádkové bohatství, převážně v podobě vesnic, kde se v potu tváře lopotí chudí vesničané platící tuhé berně. Na druhou stranu také ergiliánského poutníka již nikdo pěknou řádku let neviděl v neosídlené a divoké krajině, kde by měl konat svou bratrskou povinnost a mnohým spíše sluší korblík piva, než okovaná hůl.
ŘÁD KNĚŽÍ VAROGOVÝCH
Čarohvozdský náboženský spolek, jehož zakladatelem je velký žrec Malech. Založení tohoto řádu bylo výrazem jeho snah omezit samostatný vliv čarobníků a volchvů v zemi a podchytit jejich vlastní působnost společným sdružením. Tento řád si klade v první řadě rozvoj země a zvyšování vzdělanosti obyvatelstva, ale nezapomíná ani na šíření víry v okolních zemích. Tito obětaví mužové jsou nazýváni věrozvěsti a lze je potkat na cestách Kortrijku, Drangenu, ba i Vitoljubska či Mladče. Hlásají víru v léčivou sílu lesů a pokoru před Varogou – Správcem cest a Ochráncem zvěře. A myslí to klatě vážně.
BEZEJMENNÍ
Občas obchodníci potkají na cestách i v tom nejhorším nečase vysokého šlachovitého muže v šedém plášti, který má kapuci staženou hluboko do čela. I když se kupčíci třesou na kozlíku zimou, tento přízračný poutník s mečem na zádech zlehka a svižně kráčí tím nejhorším lijákem. Jde o muže (a jednu či dvě ženy), kteří tvoří rod Bezejmenných. Funguje již po staletí, aniž by měl jediné psané pravidlo, jedinou knihu vědění. Veškerá moudrost je předávána z učícího na učeného, ze staršího na mladšího. Bratři umí hovořit se zvířaty, naslouchat lesním elfům, dokáží stopovat, napodobovat zvuky, zmizet ve stínu listů. Stráží lidské samoty a malé vesnice. Hlídají krby obyčejných lidí a nikdy se neprosí o odměnu, nikdy nezůstanou příliš dlouho.
STŘÍBRNÝ JESTŘÁB
Zástava stopařů a hraničářů, kteří podporováni drangenskými vévody střeží východní hranice této země před nebezpečími z Vlčího hvozdu. Nejeden statečný muž již zahynul pařáty zla, které se ukrývá pod starými korunami širokých stromů. Při průzkumech Hvozdu spolupracují i s elfími zvědy z Cesmínového království a Pramenné hory.
LOVCI HLAV
Wern Jizva a Mutina z Bojanova byli dva nejvyhlášenější nájemní zabijáci středových zemí. Taky se říkalo, že mají nevyřízené účty. Jednoho deštivého říjnového dne roku 481 se jejich cesty střetly v erkonském Lingasenu. Událost však překvapivě neskončila střevy na trávníku, ale založením jedné poctivé a nevídaně výnosné živnosti. Tak vznikli před lety v Adernachu Lovci hlav - organizace s přísnými pravidly a nekompromisním postupem.
Za krátký čas se ke dvěma bojovníkům přidali další dva společníci založení poněkud odlišného. Jejich intelekt a Wernova a Mutinova zkušenost dopomohly tomu, že se Lovci hlav během následujících let rozšířili téměř do všech okolních zemí - Poljany, Drangenu a Dolní Bukoviny (v Kortrijku nebylo legální založení spolku úspěšné kvůli toho času špatným vztahům s Adernachem). Důvod tak rychlého úspěchu spolku je jasný – žádný panovník ani zastánce zákona nemá rád, když se mu v zemi potulují různí vyvrhelové a zločinci, a je jen rád, když mu je někdo poměrně úspěšně přivádí v železech, případně ztuhlé a přehozené přes koně.
V čele spolku stojí takzvaná Velká pětka - čtyři společníci a písmák. Celý organizační aparát je maximálně zjednodušen a přizpůsoben exekutivě, která si klade za cíl výhradně dvě věci – najít a vykonat.
"Najít" znamená mít informace. Ty Lovci získávají z rozsáhlé sítě udavačů, zlodějíčků, hostinských a běhen, kteří mají oči a uši nastražené u důležitých cest a ve větších městech. Proto je pro spolek tak důležitý rozsáhlý archiv písemností a uhlem kreslených podobizen a proto také písmák zasedá ve Velké pětce. Proslýchá se, že způsob, jakým Lovci hledají své cíle, není vždy zcela světský - snad s tím mají co do činění zbylí dva velitelé, o kterých není nic bližšího známo.
"Vykonat" znamená provést špinavou práci a na tu se hodí nejlépe výkvět Lovců hlav - takzvaná Ostrá chasa. Jsou to většinou ověření a spolehliví bijci a spolek je rekrutuje z řad bývalých vojáků, dětí podsvětí apod. Při složitějších úkolech pracují v družině pod velením zkušenějšího a spolehlivého staršího člena spolku. V případě specifických zákazníků, na které je vypsána větší odměna, může být skupina doprovázena např. znalcem místního podsvětí, nebo může být vybavena i ochranným glejtem, který prozrazuje příslušnost ke spolku Lovců hlav (někdy právě tento glejt v žádném případě mít nesmí...). Bojovníci jsou do spolku přijímání podle velmi přísných zkoušek. Skládají také slib mlčenlivosti. Pokud cíl klade při zadržování odpor, je většinou zabit, někdy je už v objednávce určeno, jestli má být zákazník chycen živý nebo ne (samotní Lovci preferují stylový návrat pouze s hlavou).
Objednávky pocházejí buď od ochránců práva v té které oblasti (kteří si většinou už nemohou se zákazníkem poradit, nebo je zákazník svým chováním značně rozzlobil), případně od soukromých osob, jejichž pohnutky bývají různé. Někdy si Lovci prostě jen vytipují zákazníka, na kterého je vypsána obzvláště vysoká odměna. Je třeba zmínit, že v případě některých soukromých objednávek není účast spolku "zcela oficiální" a rozhoduje o ní Velká pětka, případně její zástupce v dané oblasti (jenž sídlí většinou v tiché čtvrti jednoho z místních měst). Zákazníky spolku jsou nejčastěji vrahové, únosci, osoby které se výrazně provinily proti zákonu dané země a zloději, kterým se podařilo ukrást něco, na co neměli nikdy sahat (ti jsou někdy vyžadováni dopadeni živí, aby prozradili podrobnosti).
Zlí jazykové tvrdí, že Lovci v případě soukromých zakázek ne vždy chytají opravdové provinilce vůči zákonu. Je třeba říci, že mezi obyčejným lidem (pokud o jeho existenci vůbec ví) i výše postavenými osobami není spolek svými metodami příliš oblíben, mezi přestupníky zákona jsou členové spolku pochopitelně nenáviděni. Není divu, drtivá většina těch, kdo pro spolek pracují, to dělá pouze pro peníze, takže se mnohdy příliš neliší od těch, které sami pronásledují. Výjimky se ale vyskytují - někteří členové Vukogvazdské družiny by mohli vyprávět...
RYTÍŘSKÝ ŘÁD ŽELEZNÉ KORUNY
Členové Řádu tvrdí, že jeho zakladatelem je Ekehard - jediný přeživší rytíř, který bojoval roku 5148 SV po boku adernašského krále a dolnobukovinského knížete. Bitva Národů, jak je dnes dějepravci nazývána, byla krvavou koupelí, ve které triumfovaly barbarské hordy pod mečem Finna Sta Bitev. Bájný rytíř Ekehard prý poté na své tvrzi sepsal přísná pravidla, která byla prodchnuta bezmeznou úctou k adernašskému císaři, náboženskou zdrženlivostí a vojenským drilem. Již krátce po Narovnání jazyků se začal řád rozrůstat a dnes má komendy rozesety jak v samotném císařství, tak i za jeho hranicemi, zejména v Kortrijku a Drangenu. Zlí jazykové sice tvrdí, že se jedná spíše o odkladiště nadbytečných šlechtických synků, ale ať už je pravda jakákoli, zdá se, že pro tyto hrdé muže je stále neobyčejnou poctou padnout za císaře.
ŘÁD BLAHOSLAVENÝCH RYTÍŘŮ KAMENNÉHO SRDCE
Tento velmi starý poljanský řád byl založen s tím, že jeho členové budou navždy sloužit vojvodovi – slib věrnosti panovníkovi je také součástí iniciace nových členů. Prvními řádovými členy se stali roku 5397 SV bojovníci oddílu legendárního poljanského kapitána Ragujla z Kamenného Srdce, které vojvoda Lutyj II. pasoval na rytíře poté, co za pochodu vzali jezerní hrad Astarup (dnes Ostrorepy). O velmistru Ragujlovi a jeho jednotce se již tehdy šířily podivné zkazky. Mnohokrát jako zázrakem unikli úplnému vyhlazení, mnohokrát zvrátili beznadějné bitvy. Vojáci, kteří bojovali po jeho boku, byli přísně vybírání a podstoupili tvrdý výcvik na hradu, po kterém dostal Ragujlo predikát a který se také stal sídlem generální kapituly řádu. Studovaní dějepravci však ještě dnes vědí, že ne všechny zkazky a klevety podivné se nakonec ukázaly lichými...
Ragujlovi rytíři byli rozprášeni v marné bitvě proti stotisícové skřetí armádě draka Čebosara, krátce před Narovnáním jazyků, a to díky nečistému umění drakových černokněžníků metajících obrovské ohnivé koule. Když pak chtěla vojvodská kancelář ve Smirném zaslat list s dotazem, kdo byl zvolen novým velmistrem řádu, zjistili písaři, že nikdo neví, kam posla vypravit, kde hrad Kamenné Srdce vlastně leží. V mnoha městech měli rytíři své komendy, ale kde se nalézá jejich sídlo, to nikdo netušil. Oni sami pak novou vojvodkyni Bogdanu I. překvapili tím, že odmítali po zemřelém Ragujlovi zvolit nového velmistra a přáli si mít toto místo neobsazeno. Po několika audiencích vojvodkyně svolila, že rytíři mohou své sídlo držet v tajnosti, avšak výměnou za povinnou strážní službu v tvrzi Volochin v lesích na západ od Smirného, kde jsou uloženy poljanské korunovační klenoty a jiné poklady nedozírné ceny. Pro tuto službu jsou vybíráni ti nejlepší z rytířů, kterým se také říká bogdanité.
Někteří mluvkové z řad šlechty a vojvodských úředníků dodnes tvrdí, že Ragujlo vládnul hrozivou silou proto, že měl nejen hrad Kamenné Srdce, ale i proto že jeho vlastní srdce bylo z rudého křemene. A že vlastně vůbec nezemřel, nýbrž že ze svého tajného sídla řídí řád navěky. Nutno však poznamenat, drahý čtenáři, že tito kecalové pro vojvodu za svůj život obětovali mnohem méně, než mnohý z rytířů Kamenného Srdce za jedinou zimu. Ale stejně - kdo ví?
ŘÁD RYTÍŘŮ BÍLÉ HVĚZDY
Byl založen finëdorským lesopánem Aldaronem a lesovským knížetem Krešimírem roku 221 NV. Na první pohled se podobá ostatním vojensko-politickým seskupením, nejvíce asi rytířským řádům, a to hlavně svou strukturou, ale ve všech dalších ohledech je hodně odlišný.
Tak například druhým nejdůležitějším místem v sídle velmistra řádu je po cvičišti rozsáhlá knihovna plná vzácných knih a prastarých pergamenů. Zdá se, že malebná země půlčíků a blízký elfí hvozd zanechali na rytířích velmi pozitivní stopu. Jen málokterý z nich jezdí na válečném oři zakován v plné polní. Většina kolem vás dokáže v divočině proklouznout, aniž byste si jich všimli. Mnozí prý ovládají staré nauky, kouzla a čáry, a dokonce rozumí řeči zvířat. Jedná se snad o jediný řád, kde najde ctěný čtenář mnoho elfů, půlelfů, ba i barbary a půlčíky. Moudrá statuta sepsali společně lesopán Aldaron a proslulý učenec Lind Algerdský a nazvali je Kodex Bílé hvězdy. Tento soupis pak kníže Krešimír a jeho mistři doplnili naukami šermířského umění. A tato statuta jsou doplňována podnes!
Prvotními cíli řádu byly ochrana malého nárůdku a hranic lesovského knížectví a šíření ideálu dobra a vzdělanosti po všech zemích Středu. V současnosti se řád angažuje i v mezinárodní politice a jeho rytíři se z pověření lesovského knížete účastnili například i elienského výsadku na Stříbrném ostrově a následného tažení proti drakovi Dralaitiarrémovi, který ostrov sužoval. Nepůsobili však jako nablýskané sevřené jednotky stelejského Řádu pranýře smíření, ale jako tiší pomocníci - slídiči, stopaři, čaropravci a jiní, o kterých jen nejvyšší velitelé věděli, že patří k řádu.
ČERNÍ RYTÍŘI
Elitářský, v mnoha zemích zcela zapovězený řád sebejistých válečníků, jenž se z Adernachu rozšířil zejména do Drangenu a Taueru (jinde mu u panovnické moci pšenka nekvete). Jde o bezmezné individualisty, jejichž sebestřednou ideologií je bezohledné prosazování vlastních zájmů. Do svých řad přijímá pouze lidi z urozeného rodu a má jedny z nejkrutějších přijímacích zkoušek - ze tří uchazečů je přijat ten, kdo přinese hlavy zbývajících dvou. Lze říci, že obdobným, leč méně drastickým způsobem probíhají i volby mistrů a vyšších představených. Členství v tomto uskupení znamená v mnohých krajích ohromnou prestiž a další výhody, o kterých se jen šeptá.
KRUH VĚDOUCÍCH
Jsou na světě nauky, které jsou příliš nebezpečné. Existuje vědění, které by ve špatných rukou mohlo napáchat nedozírné škody. Jsou knihy, jejichž čtení by mohlo přinést noc na mnoho let. Jen hrstka nejmoudřejších pronikla do tajemství mimosmyslových sfér. Mnozí zmizeli na cestě, jiní se stali koktajícími troskami. Těch několik, kteří došli na konec cesty, poznalo, že stojí teprve na začátku, a seznalo, jaká nesmírná síla se skrývá za naším světem. Rozhodli se bádat spolu a žít v celibátu na tajném chráněném místě. Jejich oči proniknou do nekonečných dálek a stále pátrají po těch, kteří by se k nim mohli přidat a uzamknout tak mocné myšlenky v pokladnici z mithrilu...
RADA PRVOROZENÝCH
O Radě má ponětí jen hrstka moudrých (nechť si čtenář sám přebere, zda mezi ně i poljanská vojvodkyně a adernašský císař patří). Jedná se o poradní společnost nejmocnějších elfů, kteří žijí v Poljaně a ve Finëdoru – Modřínovém hvozdě na hranicích se zemí Černého Krále. Právě nebezpečí vycházející z této Bohy zapomenuté části bytí dovedlo Prvorozené k nutnosti jednat. Strašlivá moc Černého Krále ničí, plení a křiví vše, co mají lidé a místní elfové v lásce. Již dvakrát stály odporné temné hordy před branami Poljany. A také díky Radě se je podařilo zastavit, aniž by poljanský vojvoda musel hnout prstem. Zdá, že soužití s lidmi elfům v Poljaně, Krainu a Lesovu ubralo jen málo na jejich síle a moudrosti...
ASTERSKÝ UNIVERZITNÍ PANTAKL
Asterská univerzita je učením nad jiné mocnějším proto, že si své žáky nejen pečlivě vybírá, ale že je především učí umění čarodějnickému – nebezpečnému a často smrtícímu. Zčásti proto chtějí mít učitelé nad tou hrstkou studentů dohled i po ukončení studií a zčásti se od nich chtějí dozvídat nejnovější zvěsti a zkušenosti. A tak byl zřízen Univerzitní pantakl - společenství magicky aktivních učenců a studentů, kteří chtějí zachovat tajemství kouzel ve jménu dobra. Aspoň to sami tvrdí (…a Rinvit se ve své věži skřípavě zasmál). Výjimečnost tohto spolku tkví také v tom, že je chráněn svým patronem - městem Aster. Samozřejmě za slib, že se o tom, co se děje za univerzitními zdmi, nebudou učenci a učení příliš šířit.
SLUNEČNÍ BRATRSTVO
Sdružení čarodějů a mágů, jež bylo před téměř dvě stě lety založeno v Nentirionu. Snaží se o šíření dobra magickou silou a hlásá, že pro jeho konečné vítězství je třeba obětovat vše, co bude potřebné. Věří v rovnost všech dobrých lidí - avšak kteří to jsou, o tom rozhoduje Bratrstvo samo. Roku 347 po takzvaných Derangovských událostech, kdy adernašský císař přikázal několika členům Bratrstva zakročit proti rebelujícím vitoljubským nevolníkům, a celá záležitost skončila krvavou lázní, zařadilo Sluneční bratrstvo do svého kodexu článek, zavazující je fungovat nezávisle na státní moci.
DŮM ČERNÉHO POMAZÁNÍ
Snad již zaniklé společenstvo černokněžníků zaměřujících se na oživování mrtvých a jejich následné zotročování. V mnoha dějepravných knihách jsou odstavce pojednávající o událostech spojených s Domem černého pomazání magicky znečitelněny - hrůzné pasáže popisující obcování s mrtvolami či rituální podřezávání nemluvňat jsou strašlivým mementem temných dob a svědectvím o chorých, temnými silami pokřivených myslích. Je nutné si uvědomit, že o existenci tohoto spolku vědí jen ti, o jejichž existenci neví téměř nikdo. Hrůzné zprávy se šíří rychle, ale čeho je moc, toho je příliš. Mnozí učenci tvrdí, že na scestí tyto nebožáky přivedlo právě pronásledování "nadaných" jedinců církví a šlechtou.
Pokud toto hrůzné bratrstvo ještě stále žije, tak jistě ctí stejné hodnoty, jaké ctilo kdysi. Jeho statuta a učení jsou psána na pergamenu z lidské kůže vázané do černých desek. Celému Domu vládne zcela despoticky Arcipán a uvnitř domu zuří nelítostný konkurenční boj. V mnoha dějinných chvílích byl Dům roztříštěn na několik bojujících frakcí. Nebylo také výjimkou, že bylo zvoleno několik Arcipánů, kteří spolu válčili na život a na smrt. A mnohdy i poté...
LAJTA
Za zkomoleným jménem dávné elfí kněžny a za symbolem hada požírajícího svůj ocas se skrývá tajemná síť informátorů, vrahů, překupníků, zlodějů, penězokazců, majitelů nevěstinců, falsátorů a dokonce i mnoha mocných. Původně malý, ale pevně hierarchizovaný lokální spolek se z Chustu během posledního půlstoletí rozšířil po celé Poljaně a poté i za její hranice. Ovládá množství řemeslnických cechů, určuje ceny různých druhů zboží a stává v pozadí četných místních nepokojů. Šušká se, že jeho moc sahá až do nejvyšších kruhů a má prsty snad ve všem, co se udá v Adernachu, Poljaně, Kortrijku a možná i na jih od těchto zemí. V čele Lajty podle legend z podsvětí stojí trojice mužů, kteří jsou neustále na cestách. Cíle této organizace jsou neznámé, jedno je však jisté - má dnes velkou moc a mnoho peněz. A pravda bývá mnohdy mnohem horší...
STROMGARD
Říká se, že Bukovina má výkonnou tajnou službou. Pracuje kdykoliv a kdekoliv ve jménu státu. Ty tam zůstaly ideály královské, rytířské, poddanské, kouzelnické, lučebnické. Nemá žádný erb, žádnou devizu. Je to novověká moc. Funguje bez předsudků, beze stop a beze svědků. Vlastně je to jen slovo. Jen slovo z povídaček. Stromgard. Jenom slovo.
RUDÍ, ČERNÍ, ZLATÍ, STŘÍBRNÍ a další
Turnajová klání se stala v zemích Adernachu a v západní Poljaně vyhledávanou lidovou podívanou, šlechtickou společenskou událostí a pro mnoho zchudlých baronů také výnosnou obživou. Nehledě k tomu, že se kolem turnajů rozvinul čilý urozenecký svatební trh a poddanský jarmark. Urození borci s podobnými zájmy a shodnými pijanskými návyky se po čase začali upisovat pod stejně barevně laděné standardy, a tak vznikla první turnajová spříseženstva. Dnes již každé má svůj zástup obdivovatelů a ctitelek, stejně jako vlastní lazaret a zbrojnici s pokladnicí.
DRTIKULOVÉ, TRHAČI PŘEDKOŽÍ, KOSTILAMOVÉ, UPOCENÉ FLAKSNY a další
Během takzvaného Daraetského rozbíjení tlam, které se v tomto vitoljubském městě pořádá každým rokem, probíhá vedle prestižní, světově známé soutěže jednotlivců také turnaj družstev. Jejich školy sídlí v Daraetě a v přilehlém okolí a jedná se v dnešní době již o zavedené značky. Jsou jakousi vulgární nápodobou turnajových spříseženstev. Zatímco kdysi stáli všichni proti všem, v poslední době se celá soutěž trochu umenšuje na soutěž poljanských a adernašských bijeckých škol.
BRATRSTVO LÉTAJÍCÍHO PŮLČÍKA
Roku 461 NV za východu slunce se větrovskou čtvrtí Zájezdí ozvala obrovská rána, při které mohli měšťané, kteří byli tou dobou vzhůru, pozorovat mohútný výbuch, jenž zcela zlikvidoval neudržovaný patrový dům, ve kterém sídlil hobití alchymista Valimejr Dejmohubka. Tento byl po dopadu na zem ještě celý rozbolavělý na místě městskou hlídkou pokutován, a to sumou, která silně překračovala jeho momentální finanční možnosti. A co hůř - tato magická kalamita vytvořila nad městem obrovitý šedý oblak, který se držel měsíc na jednom místě a neustále do sebe přivolával lijáky, bouřky, hromy a blesky, patero krupobití a jednu sněhovou vánici. Nešťastný zafačovaný alchymik byl následně opětovně pokutován za škody způsobené cechu běličů látek, zahradníků, hostinských a spolku špacíromilných dam větrovských. To už Valimu hrozil hluboký žalář... Když tu se nad ním ustrnulo několik přátel z oboru a složili své obnosy. Protože ani to stále nepostačovalo k úhradě pokut, vyslali prosby o peníze za svými kolegy do dalších měst v Bukovině. Výsledek byl ohromující - sešlo se mnohem více zlaťáčků, než ubohý Vali vůbec potřeboval. Hobit se však projevil jako moudrý a prozíravý a založil bratrstvo, které mělo rozličně pomáhat alchymistům a ohňonošům, a to nejen těm v nouzi, ale také těm, kteří zrovna potřebovali finance na svůj výzkum.
KRVAVÝ ÚPLNĚK
Společenství druidů, jež k druidské holi nepřivedla láska k přírodě, nýbrž touha ji poznat a následně si ji podmanit a zotročit. Při jejich krvavých rituálech za úplňku je vždy obětováno nesmírné množství divé zvěře - věří, že tak do nich přechází jejich síla. Jedná se o hanebné pokoušení zatím neprozkoumané síly přírodní magie. Členové Krvavého úplňku se snaží držet vše kolem spolku v tajnosti, protože záhy po jeho vzniku jsou bezvládná těla jeho členů nacházena ve vesnicích a městech. Mnohdy mívají v očích hrozivý výraz a u pusy černou pěnu.
NOVÝ ZAČÁTEK
Společnost skřetů, orků, skurutů a zlobrů, kteří se rozhodli, že skoncují se špatnostmi, které jim Bohové vpravili do genů. Zakladatelem je nejdobromyslnější bytost na kontinentě - ostrorepský skřet Ratrůk Šťůrek. Pořádají pravidelné kroužky odvykání, píší speciální příručky a sbírky rad. Zaměstnávají ty nejproslulejší a nejméně jedlé terapeuty ze známého světa. Jejich heslo zní: "Člověk není jídlo, člověk je kamarád!"
