družina
swět
království
letopisy
summa
nestvůrci
dodatky

"Jedni říkají, že bohové sídlí na nebesích, druzí pak jejich sídlo do vod hlubokých umisťují. Vždy jen tam, kam se nikdy nikdo nedobral a slova tato vyvrátiti nemůže. Hlupáci! Bohy nelze najít a ve svém domě jako necudnou paničku nachytat, neboť bohové, ať již se zovou jakkoliv, přítomni jsou všude. Nesídlí na bájné hoře, ale prolínají se s všehomírem, jsou ve vzduchu i ve vodě, v lesích i v pohoří. Ano, i v mečích válečníků či v malovaném kohoutkovi, který děcku za hračku slouží. Ale přes to, že bohové jsou všudypřítomní, oni nerozhodují o osudech lidí. Bohové jen pozorují a ve své neskonalé moudrosti a síle jako soudci dohlížejí na pravidelný světařád. Vždyť když proti sobě dva zbrojné šiky stojí, vůdcové i vojáci se modlí k různým bohům. Ale ať už žádají o pomoc mocnosti Temnoty či síly Světla, tyto za ně bitvu nevyhrají, vždy jen člověk sám svůj osud v rukou má..."
Varinkis - Zakázaná kniha

Budeme-li hovořit o bozích ve světě naší družiny, bude snad lépe užívat termín duchovní bytosti. Při určování duchovní podstaty našeho světa jsme vyšli z učení sv. Tomáše Akvinského o hmotě a duchu, v němž tvrdí, že existují-li věci čistě hmotné, jako je například kámen, poté musí existovat i věci absolutně nehmotné, jejichž podstatou je čistý duch. Narozdíl od sv. Tomáše Akvinského, který tímto dokazoval jedinost Boha, my z této teze pro náš svět odvozujeme možnost existence velkého množství rozličných duchovních stvoření. Zjednodušeně řečeno - k našemu světu, jenž je obýván lykantropy, elfy, trpaslíky, lidmi a jinou havětí, existuje paralelně ještě jeden svět, svět téměř mimo prostor a čas, svět duchovních bytostí, jenž je vlastně zrcadlením onoho světa hmotného. Také v tomto světě, jakési duchovní sféře, existují jedinci, které bychom z čistě teoretických důvodů mohli rovněž dělit podle úrovní od 1. po 36. Ti nejmocnější bývají lidmi nazýváni bohové. A tím jsme u samé podstaty věci.

Duchovní bytosti na takříkajíc nižších úrovních mají velmi omezené vlastnosti. Například jsou neviditelné pozemským smrtelníkům, nemohou na sebe brát složité hmotné podoby a jejich působení bývá omezeno lokálně. U duchovních bytostí nelze rovněž hovořit o pohlaví, alespoň ne u těch na nižších stupních. Duchovní bytosti nejnižších úrovní si můžeme představit jako nepříliš inteligentní vědomí, plující volně svým světem, neschopné uvědomit si svoji existenci, a proto téměř bezmocné. Ale pokud například vesničané tvrdí, že šumění listí sedmisetletého dubu u jezírka věští budoucnost, je možné, že toto šumění má na svědomí právě taková nižší duchovní bytost pomyslné třetí či čtvrté úrovně, která schopna vzít na sebe podobu lehčího větříku tímto způsobem odpovídá vesničanům na jejich otázky, a tak jim pomáhá, anebo škodí. Tím se dotýkáme dalšího tématu, a to sváru Dobra se Zlem, kterému se ale budeme podrobněji věnovat v dalších oddílech. Mezi tyto nižší duchovní bytosti patří také přízraky na hradbách či duchové studánek a jiní podobní geniové loci. Mezi středně vyspělé duchovní bytosti patří různé spontánní hrůzy, přízraky a projevy osudu. Jsou to třeba nevidění (jako koncentrace zla), zmar (jako zvěstovatel osudu), roj (jako předzvěst války, prostřednictvím které se duchové padlých mstí živým), neklidná zář (jako koncentrace dobra) a další duchové.

Jestliže tedy víme, že nižší duchovní bytosti disponují omezenými prostředky komunikace se světem hmotným, v němž se pohybují naši dobrodruzi a kde se odehrávají naše dobrodružství, musíme se také zamyslet nad tím, jak ovlivňují běh našeho světa vyšší duchovní bytosti, to jest bohové. V tomto případě musíme odkázat na citát uvedený na začátku. Varinkis, búriský učenec ve službách zličského panovníka, měl v podstatě pravdu. Bohové našeho světa, ať už dobří či zlí, mají pochopitelně v našem světě své zájmy. Jaké to však jsou, tuší jen ti nejmocnější mágové, theurgové a další osobnosti, kterým bylo umožněno takříkajíc nahlédnout pod pokličky božské kuchyně. I přes tyto zájmy však bohové plní roli dohlížečů na správný běh světa, ke kterému hladomory, války a nejrůznější epidemie bezesporu patří. Neradi bychom, aby v našem světě docházelo k tak úzkému kontaktu bohů s lidmi jako tomu je například v řecké mytologii, kdy nejeden hrdina dopadl špatně, pokud si bohatou obětí nezajistil božskou přízeň. Chceme, aby se v našem světě lidé o přítomnosti bohů spíše dohadovali, než aby si jí byli jisti proto, že předevčírem bůh Perun zvalchoval na seně statkářovu děvečku. Rovněž bychom neradi, aby z čistého nebe sjel blesk, vykřikne-li vzteklý kovář, kterému na nohu spadl perlík: "Bůh Krom je starej mizera!" V našem světě bohové také zřejmě nikdy nebudou zadavateli zápletky pro dobrodružství. Bohové našeho světa na sebe nemohou brát podobu plamenného býka, který nehodnému sedlákovi pustoší úrodu, neboť oni nejsou schopni tvořit, ale mohou způsobit, aby onomu sedlákovi spadl na hlavu trám.

Do světa duchovních bytostí náležejí také astrální sféry a jejich démoni. Ze světa duchovních bytostí rovněž vyzařuje magenergie - jak a jakým způsobem, to je popsáno v oddíle Čarosíla.

Pokud jsme již nastínili fakt existence duchovních bytostí, je nutné se zmínit o tom, kde se vlastně duchovní bytosti vzaly. Uvažujeme o tom tak, že byly stvořeny demiurgem jako duchovní sféra, kterou doplnil sféru hmotnou, totiž svět materiální. Ten poté začal zaplňovat tvory kombinovanými z ducha i hmoty...

Duchovní bytosti také navíc plní i funkci jakési zástěny - elfové, kudůci či lidé věří v bohy, svoji pozornost zaměřují k nim, ale o existenci demiurga netuší. Stejně tak i duchovní bytosti netuší o existenci svého stvořitele, neboť obracejí své zraky k živým tvorům a používají je k plnění svých záměrů.

Naskýtá se nám další zásadní otázka. Tou je posmrtný život v našem světě, aneb co se děje, když barbar, elf či hobit zemře. Rozhodli jsme se pro tuto variantu - pro drtivou většinu smrtelníků po smrti není nic. Pouze duším vybraných jedinců, jako jsou dobrodruzi na opravdu vysokých úrovních, mocní panovníci, zasloužilí učenci, významní šiřitelé dobra i zla, ale i miláčci bohů či vyvolení, je umožněno po smrti těla vstoupit do světa duchovních bytostí (onen svět, záhrobí, nebesa, podsvětí - výklady se různí). Zde zastávají roli pomocníků těch bohů, kteří si je do svého světa vybrali, a pomáhají jim uskutečňovat jejich záměry.

Již několikrát byla zmíněna otázka božských záměrů a jejich nejasnost. Pohlédněme na ni tedy blíže. Princip našeho světa je založen na neustálém zápolení Dobra se Zlem. Duchovní bytosti obyvatele světa využívají k realizaci svých představ o jeho chodu. V důsledku četných válek, které se díky působení bohů rozhořely ve světě po roce 5400, došlo k neúnosnému stavu světa. Mnoho mudrců očekávalo, že nastane jeho konec, ale místo toho zasáhl Stvořitel... V důsledku jeho zásahu došlo k sjednocení všech jazyků a pročištění mysli všech jeho obyvatel od nenávisti a svárů. Tato unifikace se netýkala pouze obyvatel světa hmotného, ale i duchovních bytostí. Vzhledem k tomu, že vyšší duchovní bytosti mají neomezenou paměť, netrvalo dlouho, a období míru a vzájemného porozumění skončilo díky novým nájezdům skřetů, kteří byli ve vleku temných bohů a polobohů. I tak tento božský zásah, za který jej lidé považují, byl obrovským přínosem pro většinu obyvatel světa.

Co se jednotlivých bohů týče, zde následuje výčet těch, kteří buď jsou předmětem uctívání některých dobrodruhů Vukogvazdské družiny, anebo se s jejich jmény a vlivem dobrodruzi na svých cestách setkali. V některých zemích je náboženství kodifikováno jako státní, uctívání určitého božstva je povinné a jakékoli jiné kulty jsou pokládány za kacířství, jinde je uctívání bohů ponecháno na libovůli obyvatel.

SÉTVAL

Někdy také SÉTIVAL. Ludenský bůh, vládce počasí (hlavně bouře), deště, všeho dobrého co roste a teplokrevného co dýchá. Pokud je neúroda, tak je to ponejvíce vysvětlováno tak, že si Setval bere to, co mu patří (to jest své děti). Jeho přízeň je dle lidí znázorněna duhou. Je znázorňován jako statný muž nahý do půl pasu, v pravé ruce třímá svazek blesků a v levé snop obilných klasů. V některých oblastech je personifikován jako vraný kůň s ohnivou hřívou a ohonem. Patří k nejrozšířenějším bohům ludenského kulturního okruhu a jeho uctívače můžeme najít na obrovském území táhnoucím se od Severní Podagy po Poljanu.

KIRJA

Ludenská bohyně větru, vody, čistoty, plodnosti, lásky a léčitelství, patronka léčitelů a hraničářů, sestra Setvalova. Její kult je rozšířen prakticky po všech ludenských zemích s výjimkou Čarohvozdu. Ve Zliči je její kult vyvýšený nad kult Setvalův a oficiální ideologie zličských králů odvozuje původ panovnického rodu od této bohyně. Její kult je udržován zejména v klášterech, které jsou středisky léčitelského umění. Je zobrazována jako krásná žena s červenými vlasy, které jsou vždy svázány do dlouhého copu. Jejím atributem je křišťálový pohár s vodou. Rovněž chrámy jí zasvěcené jsou plné důmyslně vedené čiré životodárné tekutiny, a dokonce i malé lesní studánky bývají na mnoha místech zastřešeny kaplí zasvěcenou Kirji.

ČERNOHLAV

V některých oblastech přezdívaný SMRTONOŠ. Ludenský bůh smrti, čar, větru, hor a deště. Je uctíván v Mlžných horách, na Krvi, v Černozliči, Podaze a Věstulsku. Jeho kult nepovoluje žádná vyobrazení. To se ovšem netýká jeho sluhů, duchů skal, vody a větru, kteří sestupují na zem v podobě havranů - proto jsou havrani pro Černohlavovy uctívače posvátnými a nedotknutelnými zvířaty. Jeho vyznavači si tohoto boha mnohokrát do roka udobřují a marné jsou snahy věrozvěstů bohů dobra. Mnohdy se dary už dávno nevztahují jen k oddálení špatné události, ale lidé si tohoto boha zdomácněli i jako strážce před nemocemi, ochránce domácích zvířat a malých dětí. Na mnoha místech se ze ztělesnění smrti a nemoci stal vládce smrti a nemoci, a lidé věří, že nejenže tyto jevy rozšiřuje, ale také jim vládne a při hojných darech je drží daleko od lidských stavení.

KROM

Jezerní bůh války a válečníků, cti a slávy, jeho kult se zřejmě vyvinul z některých barbarských náboženství jezerního civilizačního okruhu (panteon skarsvažských barbarů a jiné). Kromův kult je silně elitářský a jeho uctívači se nacházejí prakticky jen ve Spojených knížectvích. Rekrutují se nejčastěji z řad vládnoucí šlechty a armády. Vyskytují se domněnky, že je tento bůh pod jménem ŠAR-CHURAM uctíván i skřety v horách a kopcích táhnoucích se podél severního pobřeží Vesparského jezera až k městu Aster. Bůh Krom je zobrazován jako dlouhovlasý válečník v černé zbroji s mečem a kulatým štítem.

VAROGA

Staroludenský bůh, Kopiník, Správce cest, Ochránce zvěře. Jeho kult je jediným povoleným náboženstvím v Búrisu. V nedávné době byl jeho silný kult obnoven v Čarohvozdu a byl vyhlášen státní vírou. Víra v něj je vírou v osud a osudové předurčení každého jedince. Varoga je zobrazován jako vysoký muž s kančí hlavou, jeho atributy jsou kopí a roh.

ŠEILA

Staroludenský bůh nejasného zaměření, spíše smrti, krvavých obětí a osudu. Před rokem 5358 Starého věku byl centrem jeho víry Dubovar, z něhož se jeho temný kult šířil do Vitoljubska, Mladogradu, ale i na sever na Krv. Poté, co byl Dubovar začleněn do Poljany, byl kult boha Šeily vojvodským výnosem zakázán. I přesto tento kult do dnešního dne několik le jeho uctívači jsou pronásledováni.

FANGUL

Někdy také FANGULIK, potměšilý bůh nejasného, zřejmě jezerního původu, patron zlodějů, taškářů a hráčů, bůh vína a dlouhých oslav. Zobrazován jako obtloustlý skřet, jeho atributy jsou klíč a pohár. I přes poněkud rozpustilou charakteristiku tohoto boha existují zlodějské cechy, které jej uctívají jako boha vražd a zákeřných přepadení.

DRAKAT

Hlavní bůh původních Dernachů (pod jménem DRAGKATH), bůh slunce, světla, ohně, blesků. S rezudiy jeho kultu se lze setkat po všech dernašských zemích, avšak pouze v Taueru je uctíván jako hlavní božstvo.

VLADETA

Kdysi zvaná WLADETH – starodernašská bohyně plodnosti, úrody, deště a rolníků, dodnes hlavním božstvem v Kortrijku. Zobrazována jako krásná žena se světlými vlasy, v ruce držící snop pšenice.

nahoru
© 1997–2011 Vukogvazdská družina. Veškerý obsah těchto stránek je chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy.