družina
swět
království
letopisy
summa
nestvůrci
dodatky

"Nedlouho po západu slunce se onen nešťastník v křečích zmítat začal, takže popruhy z hrubého železa staly se nezbytnými. Kůži sinalou měl i jali jsme se tedy pro oulevu jeho žilou mu pustiti. Však běda! Krev černou slula, jak zatím jen u jedinců, jež i po smrti vláda nad tělem neopustila, dokázáno jest. Krátce na to se mu nejprve na hrudi a pak i jinde na oudech černá srst objevila, oči kalné, nehty trhaly se a dásně jeho pod novými tesáky praskaly. Byli jsme nuceni ochranný obrazec vyhotoviti a svěcené knoty zapáliti. Každý z nás pln strachu amulet z radegostského chrámu dovezený pak svíral. Po hodině změnil se posedlý k nepoznání. Bylo tři dny před zimním masopustem, sedmého roku vlády Pravokana III. Té noci byl ouplněk."

Slaven Mudrc – Oborotěň, čili vukolak neboli weruwulf

Hned na ouvod – totiž úvod – je nutné předeslat, že lykantropové (nazýváni také lykanové) jsou úplně jiným druhem než vlkodlaci. Lykantropie je totiž zákeřná a těžká nemoc, která napadá humanoidní hostitele, nejčastěji lidské. Přenáší se krví, nejčastěji kousnutím od již nakaženého jedince.

Nákaza pak propuká během několika dní – je aktivována fázemi měsíce, silnými emocemi, násilím nebo kontaktem s krví. Tehdy je nemocný postižen silným záchvatem trvajícím většinou celou noc. Jeho tělo se tehdy částečně mění na zvířecí. V této formě ztrácí nakažený jakékoli zábrany a jediné, po čem touží, je lov a čerstvé maso jakéhokoli živého tvora v okolí. Podoba záleží na druhu lykantropie - v zemích Středu jsou známé podoby vlčí, medvědí, rysí, kančí, ba i krysí, ve Vesparské říši, Kyzylské hordě nebo Ceartě jsou obvyklé i formy horského lva, stepního šakala i jiné.

Míra změny je individuální a záleží také na tom, jak dlouho je nemocný nakažený. Nemocný v průběhu několika týdnů postupně ztrácí svou lidskou osobnost a prchá z něj život. Cítí se tak slabší a slabší. Nadlidskou sílu nabývá jen ve změněné podobě. V konečné fázi prakticky jako člověk umírá, aby se navždy stal divokou zrůdou, která je po nocích stíhaná touhou po krvi.

Léčba je velmi složitá. Magie a léčivé esence sice dokáží konec nákazy oddálit, ale nemohou nemoc zcela vyléčit. Jsou ovšem známy i případy, kdy jedinec díky této kůře žil mnoho let, než odhalil tajemství pravé léčby. K té je potřeba speciálního lektvaru a rituálu, který se musí provádět po týdny v konkrétních dnech podle lunárního cyklu. Tajemství léčby znají především moudří hraničáři a alchymisté, nejlépe pak moudré bytosti spjaté s přírodou (lesní elfové, dryády, druidové, vlkodlaci...). Pokud lykantropie dojde do konečného stádia, pak nepomůže ani nejsilnější lék.

"A pak, když se řady srstnatých skřetů rozestoupily, uviděli jsme mohútnou postavu neznámého stvoření. Nohy mělo pokryto černou srstí, plece široké a obnažené, v pařátech třímalo zdobený meč a na urostlém krku seděly dvě tmavé vlčí mordy. Tu nekonečný vřískot skřetův ve chvíli utichl. Ona bytost se napřímila a ozval se zrůdný hluboký řev. Nejsem stopařem, ale jedno vím jistě - ten křik znamenal "Chor Virap je můj!" Dodnes při pohledu z hradní věže napínám zrak k jihu, zda si ta zrůda nepřichází pro další pevnost - náš Vukograd…"

Bert, člen Vukogvazdské družiny – O běsech v gobliních skalách

Boj se změněným lykantropem je velmi obtížný. Obyčejné zbraně, chlad, oheň dokonce i magie mu způsobují jen menší zranění. Účinný je pouze přímý souboj, ale ten je zase velmi nebezpečný, protože lykantrop vládne během proměny zcela nepřirozenou silou i obratností. Nemnozí však vědí, že lykanům činí velkou bolest byť jen dotyk stříbra nebo byliny jménem vlčí mor. Stříbro stejně jako odvar z vlčího moru (po elfím drauganna) jim totiž působí hluboké popáleniny.

Lykantropie je nebezpečnou nákazou, která zasahuje lidská obydlí, a lidí jsou proti ní většinou bezbraní. Navíc projevy této nemoci a zlo, které páchají její nositelé, umocňují lidský strach. Strach pak plodí nevědomost a nevědomost plodí nenávist. Nejsilnější, ne však nejúčinnější obranou, ke které se lidé ze zemí Středu zmohli, jsou zapálená kázání kněží a štvavé spisky vzdělanců, odsuzující vše nepřirozené, nečisté, nelidské. Není proto divu, že lidé si spojili střípky starých bájí, které zmiňují vlkodlaky, a hříchy lykanů připsali právě jim. V současných univerzitních spiscích, pokud vůbec o lidech postihnutých přeměnou hovoří, už nenajdeme rozlišení mezi lykantropií a prastarým rodem z lesů...

nahoru
© 1997–2011 Vukogvazdská družina. Veškerý obsah těchto stránek je chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy.