Slaven Mudrc – Oborotěň, čili vukolak neboli weruwulf
Hned na ouvod – totiž úvod – je nutné předeslat, že lykantropové (nazýváni také lykanové) jsou úplně jiným druhem než vlkodlaci. Lykantropie je totiž zákeřná a těžká nemoc, která napadá humanoidní hostitele, nejčastěji lidské. Přenáší se krví, nejčastěji kousnutím od již nakaženého jedince.
Nákaza pak propuká během několika dní – je aktivována fázemi měsíce, silnými emocemi, násilím nebo kontaktem s krví. Tehdy je nemocný postižen silným záchvatem trvajícím většinou celou noc. Jeho tělo se tehdy částečně mění na zvířecí. V této formě ztrácí nakažený jakékoli zábrany a jediné, po čem touží, je lov a čerstvé maso jakéhokoli živého tvora v okolí. Podoba záleží na druhu lykantropie - v zemích Středu jsou známé podoby vlčí, medvědí, rysí, kančí, ba i krysí, ve Vesparské říši, Kyzylské hordě nebo Ceartě jsou obvyklé i formy horského lva, stepního šakala i jiné.
Míra změny je individuální a záleží také na tom, jak dlouho je nemocný nakažený. Nemocný v průběhu několika týdnů postupně ztrácí svou lidskou osobnost a prchá z něj život. Cítí se tak slabší a slabší. Nadlidskou sílu nabývá jen ve změněné podobě. V konečné fázi prakticky jako člověk umírá, aby se navždy stal divokou zrůdou, která je po nocích stíhaná touhou po krvi.
Léčba je velmi složitá. Magie a léčivé esence sice dokáží konec nákazy oddálit, ale nemohou nemoc zcela vyléčit. Jsou ovšem známy i případy, kdy jedinec díky této kůře žil mnoho let, než odhalil tajemství pravé léčby. K té je potřeba speciálního lektvaru a rituálu, který se musí provádět po týdny v konkrétních dnech podle lunárního cyklu. Tajemství léčby znají především moudří hraničáři a alchymisté, nejlépe pak moudré bytosti spjaté s přírodou (lesní elfové, dryády, druidové, vlkodlaci...). Pokud lykantropie dojde do konečného stádia, pak nepomůže ani nejsilnější lék.
Bert, člen Vukogvazdské družiny – O běsech v gobliních skalách
Boj se změněným lykantropem je velmi obtížný. Obyčejné zbraně, chlad, oheň dokonce i magie mu způsobují jen menší zranění. Účinný je pouze přímý souboj, ale ten je zase velmi nebezpečný, protože lykantrop vládne během proměny zcela nepřirozenou silou i obratností. Nemnozí však vědí, že lykanům činí velkou bolest byť jen dotyk stříbra nebo byliny jménem vlčí mor. Stříbro stejně jako odvar z vlčího moru (po elfím drauganna) jim totiž působí hluboké popáleniny.
Lykantropie je nebezpečnou nákazou, která zasahuje lidská obydlí, a lidí jsou proti ní většinou bezbraní. Navíc projevy této nemoci a zlo, které páchají její nositelé, umocňují lidský strach. Strach pak plodí nevědomost a nevědomost plodí nenávist. Nejsilnější, ne však nejúčinnější obranou, ke které se lidé ze zemí Středu zmohli, jsou zapálená kázání kněží a štvavé spisky vzdělanců, odsuzující vše nepřirozené, nečisté, nelidské. Není proto divu, že lidé si spojili střípky starých bájí, které zmiňují vlkodlaky, a hříchy lykanů připsali právě jim. V současných univerzitních spiscích, pokud vůbec o lidech postihnutých přeměnou hovoří, už nenajdeme rozlišení mezi lykantropií a prastarým rodem z lesů...
