Každá družina DrD, jejíž hráči se přehoupnou ze stádia dětství do stádia dospívání, musí jakýmsi způsobem kodifikovat svůj přístup ke hře, svá vnitřní pravidla, svůj pohled na RPG svět - prostě sepsat svůj vlastní kánon. Většina hráčů totiž již studuje vysokou školu, má spousty vlastních zájmů a pohledy na svět a skrz to i pohledy na DrD se pak liší hráč od hráče. Takováto skupina lidí se dokonce i velmi špatně organizuje a schází. Těžko pak můžete dospělým lidem něco nařizovat nebo je snad nějak postihovat, když vás neposlouchají. Výše zmíněný kánon by měl tedy předejít možným nesrovnalostem, měl by předem definovat povinnosti a práva hráčů/Dějmistrů. Je tak třeba vybrat zrno od plev, precizně ze společnosti vyčlenit ty, kteří dokáží putovat galaxií a s rudou tváří a zápalem v srdci hlásat tu jedinou pravdu, najít takové mezi potentními jedinci, kteří se nebudou bát použít násilí tam, kde jiné rasy evidentně odepřou poslušnost - není škoda olova, pokud je odléváno pro správnou ideu a tou jedinou správnou ideou je právě kánon Vukogvazdské družiny™! Pryč s malomyslnými, churavými, starými a vetchými, jen smrt si zaslouží kibicové a kecalové, impotenti a mudrlanti a není třeba slz - Bohové si je tam nahoře už přeberou! Přeci kdo jen chvíli ve Vukogvazdském kolektivu močil, ten již teď močí opodál! Jen dál, jen dál!!! Nikoho neomlouvají družky, rodina či studium, prioritní je družina, družina je Vaše krev, ba co víc, družina je dření vašich kostí, sklivcem vašich očí a každým vzruchem ladně přeskakujícím labilní synapse vašich neuronů! Družina je vašim národem, rasou a jediným cejchem duše! A kdo neumí zdravit tím jediným správným pozdravem (tré zlobné vlčí zavrčení) ať táhne do tenat našich věznic! A jedno ať si ničitelé naší revoluce obzvláště uvědomí: "Nasazení všech svých sil, nebo smrt!!!" je naše heslo.
Když koncem roku 1996 vznikala Vukogvazdská družina, nedělo se tak nijak spontánně, naopak, byla tvořena s jistými cíli a úmysly. Již před prvním dobrodružstvím byly dány priority, které měly přispívat k podstatnému zkvalitnění hraní Dračího doupěte a k přetváření hry samotné do té podoby, která nám nejvíce vyhovuje. Pokud lze tyto priority v krátkosti shrnout, oněmi základními záměry byly a jsou tyto:
Dračí doupě narozdíl od jiných her má tu velikou výhodu, že si ji každý hráč může přizpůsobit takříkajíc k obrazu svému, aby mu co nejvíc vyhovovala, aby jej co nejvíc bavila. Každý si svoji hru tvoří sám a tak činíme i my. Nevyhovuje nám bezduché vytloukání jeskyň ve stylu "pozabíjet všechno co se hne, sebrat zlato a zmizet", spíše se rádi vžíváme do myšlení a skutků svých postav, které na scénu nastupují s perfektně propracovaným pozadím svého předešlého života, přičemž nevynecháváme ani jejich plány do budoucna. Chceme, aby v našem světě žily skutečné bytosti plné citů, snů, vášní, a ne pouze jedinci vymezení několika sloupci čísel v osobním deníku.
Rovněž nechceme pro svá dobrodružství tvořit přemrštěné zápletky nabourávající křehkou logiku našeho světa, a proto každý Dějmistr má cosi jako morální povinnost prokonzultovat události ve svých zemích i s Dějmistry okolních držav, aby tak společně na základě zákona akce a reakce mohli vytvářet svět, který skutečně žije a funguje.
Skromností může být míněna již výše uvedená absence megalomanských zápletek, ale s tím souvisí i další, na první pohled druhotné detaily. Z prvních sedmi na naší stránce uveřejněných Letopisů je patrné, že Dějmistři se snažili již od počátků hraní vést své hráče ke skromnosti. Tak například - na začátku jsme začínali na první úrovni, odměny za provedení úkolu byly přiměřeně vysoké (to jest nízké) a o kouzelných zbraních si hrdinové mohli nechat jen zdát (pokud vůbec o jejich existenci měli tušení). Tato filozofie sledovala jeden jednoduchý cíl, totiž aby byla hra pro hráče zajímavá i v budoucnu, aby bylo o co hrát a o co usilovat.
Co se nevědomosti týče, také my vyznáváme heslo, že v nevědomosti je krása. Jakmile hráč něco neví, hra je hned o něco víc zajímavější a pestřejší. Postupujeme podle jednoduchého pravidla - co nezná postava, nezná ani hráč. Proto hráči například neznají zkušenost svých postav, které jsou výhradně v rukou Dějmistrů, jež si je mezi sebou předávají podle toho, kdo zrovna v dané době vede dobrodružství.
To je poslední důležitý prvek. Vukogvazdská družina byla zakládána s tím, že její členové budou své zážitky v rolích postav sepisovat a z nich posléze Dějmistr příslušného dobrodružství sestaví a vydá takzvané Letopisy. Proč? Neboť jsme nechtěli, aby postavy námi oživované a mnohdy i zabíjené zmizely v onom pomyslném propadlišti dějin (popřípadě hlubinách času), ale aby zůstaly zachovány alespoň na papíře. A pak také víme, že si každý jednou rád zavzpomíná na prožitá dobrodružství a činy, které v cizím rouše konal či páchal.
Tolik tedy na úvod a k objasnění mnohého, co je uvedeno pod následujícími odkazy. Nachází se tam nejen četné změny a upřesnění pravidel, které používáme, ale rovněž i seznam literatury, kterou lze při tvorbě kvalitních dobrodružství využít. Nepochybujeme, že se našimi úpravami pravidel mohou mnozí inspirovat. Konečně, posuď sám...
