PETR TOMÁNEK
poslední kompilace jádra: 22. října 1978 v Praze
poznávací znamení: 1 hlava, 2 ruce, 2 nohy (humanoid třídy B)
odehrál: 8 dobrodružství / jako dějmistr 2
postavy: Rinald (3), Ostopixor (1), Vlk (2)
spravuje: Goran, Stáres
e-mail: daredevil[at]centrum.cz
» Rip them all down.« (Orc Overseer & Saruman the Wise)
Začal jsem Rinvitovi posílat zvrhlé e-maily (jeden z těch nejslušnějších si ještě stále můžete přečíst v úseku Z došlé pošty), které už při přijímání pošty čvachtaly různými blíže nespecifikovatelnými věcmi. Jednou jsem dokonce zkusil do drátů propasírovat žábu jako přílohu k e-mailu (na krku měla samozřejmě adresu adresáta), ale nepovedlo se... No a pak se to stalo! Byl jsem pozván k osobní konzultaci přede všemi členy.
Pozn.: Z neurčitých zvuků a posunků při osobním setkání s Rinvitem jsem pochopil, že mu zřejmě (pro mě nepochopitelným způsobem) jisté části žáby došly.
RINALD - člověk šermíř: ••• Rinald byl nesmělý mladík, sotva 17 let stár, když poprvé zaklepal na bránu Pevnosti ve Vlčím hvozdu. Jeho ranné mládí bylo poznamenáno tragickou příhodou, která na jeho duši zanechala nesmazatelné stopy a stále jej pronásleduje. A pak, jednou na svých cestách, se v jedné hospůdce přidal ke dvěma lidem, kteří měli namířeno do hloubi blízkého lesa, aby požádali o členství v jakési družině složené z dobrodruhů. A od tohoto momentu se začala psát historie Rinalda, člena Vukogvazdské družiny... Smrt zasáhla mladíka nepřipraveného, z rukou tvora, který zabil nesčetněkrát pro ukojení věčné žízně...
OSTOPIXOR - člověk kouzelník: ••• Ostopixor... co o něm říci. Do družiny přijat nebyl, protože dával najevo nelibost nad stávajícím osazenstvem pevnůstky v hloubi hvozdu. Jak daleko byla skutečnost od představy, kterou si udělal z vyprávění během častých sezeních s Rinvitem ve skriptoriu asterské Akademie! Ostopixor zemřel v Tristramu, osamocen, během zoufale marného boje o holý život. Nebyl nikdy pohřben.
VLK - člověk válečník: ••• Vlk byl tichý muž v rozkvětu síly, opatrný v sociálních otázkách, který si nesl svůj úděl vepsaný do roztrhané tváře, kterou raději skrýval pod železnou lícní maskou. První postava, která mi byla opravdu blízká svými problémy, svým náhledem na život. Měl ušlechtilé plány do budoucna, kdy chtěl vyplatit z otroctví svou partnerku a dceru. Ale člověk míní a PJ mění. Při jatečním dobrodružství na Chor Virapu se bojoval spolu s družinou až do poslední chvíle a netušil, jak moc poslední bude ta chvíle pro něj. Zemřel rukou skřeta Murak, tak, jak mu to ve vidinách zjevil Osud předešlého večera během magického obřadu goblinů. Jeho tělo leží nepochováno a zřejmě posloužilo jako potrava skalním obrům. Jeho duch však žije v nás všech...
23. STÁRESKÉ NOCI ••• Stáres se jako první dobrodružství naprosto neplánovaně stal symbolem kleče. Zápletka původně nebyla až tak moc typu postavy-projdou-podzemí-a-zachrání-svět, ale nakonec to dopadlo tak, že postavy bloudily cca 10 hodin skutečného času vysokohorskou přírodou, která je poněkud stereotypní (kámen, kámen, trs trávy, kámen, hele kleč,…). Na druhou stranu mi hráči asi dají za pravdu, že pocity bloudění v krajně nehostinném prostředí a beznaděje jsem jim navodil velmi živě. Dobrodružství pod mým vedením potkal další problém v podobě mé dlouhodobější hospitalizace, díky které se vytvořila skoro dvouměsíční prodleva v hraní. Díky tomu jsem byl nucen poněkud zkrátit následující část a tak pracně vytvořený předpracovaný scénář gradujícího napětí a rozluštění zápletky se poněkud přetvořil ve výsledek, který si budete moci přečíst v Letopisech, předpokládané datum vydání: konec příští pětiletky. Inu chybička začátečníka... Zatím by vás mohly nalákat hlody, objevivší se (jak jinak) v Hlodech z hraní.
32. KDYŽ MRTVÍ PROCITNOU ••• Ach jo, když si člověk přichystá pět možných zakončení dobrodružství, družina se zákonitě vydá šestým. A to nemluvím o tom, že tohle dobrodružství bylo několikrát kompletně přepracováno - změnilo se místo konání, čas, ústřední motiv, zápletka se několikrát obtočila kolem své osy... No ale ve výsledku to ani poznat nebylo. Na chatě spolu s několika žejdlíky dubovarského denně byla krásná atmosféra. Hráči hráli jako o život (pomalu doslova), ponurost výborně vykreslovalo množství svíček, které byly každý večer obětovány, abysme my, tvorové dne, mohli bloudit hradem změněným podobou temného světa.
Víno, ženy, zpěv (víno preferuji archivní, ženy jiskrné), fantasy, počítače, teorie pravděpodbnosti, fraktálová matematika, malinkaté mobilní telefony s ještě menšími tlačítky, jídlo, dárky, Vánoce, Velikonoce, alkoholické nápoje v přiměřeném množství, nealkoholické nápoje v přiměřeném množství, moje práce (v přiměřeném množství), dovolené, počítačové hry (v jakémkoliv množství), dance music, hrníček na kafe, kafe v hrníčku na kafe, ozáření pavouci kousající studenty...
Telenovely, míchání alkoholických nápojů v nepřiměřeném množství, zdražování, politici, věta: "Panstvo, platit!", produkty M$.
"A bude hůř…"
P.S.: Tato stránka se sama zničí za pět sekund.
