Vukogvazdská družina je společnost mladých lidí (všichni již překročili magickou hranici jedenadvaceti let) hrajících českou hru na hrdiny Dračí doupě. I když ještě ne pod svým současným jménem, družina vznikla v prosinci 1996 na popud dvou pražských gymnazistů, skalních příznivců výše zmíněné legendární hry, kteří sklíčeni nejen předmaturitními traumaty hledali únik z reality na opačné straně od kořalen a opiových doupat, a to v samém lůnu ničím nespoutané lidské fantazie...
Klubovnu jsme sdíleli se skřetím oddílem Střevlíci, čemuž odpovídala i výzdoba
Oba dobrodruzi však potřebovali oběti pro své nekalé záměry. Ke hře se podařilo přemluvit několik nic netušících spolužáků (z drtivé většiny to byly spolužákyně), kteří propadli kráse a rozmanitostem světa Dračího doupěte, a s mnohými se to v podstatě táhne dodnes. Družina měla tehdy 10 členů (z toho 6 dívek!), scházela se každý pátek a hrála po bytech ochotných členů, jejichž rodiče v rozhodujících momentech soubojů stavěli na hexový papír misky s brambůrky a častovali nás shovívavými úsměvy.
V březnu 1997 družina přetáhla na své páteční schůzky nejkvalitnější hráče z nejmenované rozpadlé družiny, kteří se ukázali velmi platnými posilami. Zaprvé – měli už s hraním DrD letitou praxi, a proto netápali v kolonkách osobních deníků a neodečítali při kouzlení své obranné číslo od počtu životů. Zadruhé – měli přístup ke krásné klubovně, jež se nám stala na následující dva roky útočištěm a druhým domovem (což uvítali nejen družiníci, ale zprostředkovaně i mnozí rodiče). Díky novým posilám se k velké radosti obou zakladatelů narušilo tzv. harémové složení družiny a zastoupení obou pohlaví se při počtu členů 12 změnilo na 7:5 ve prospěch mužů. K nezapomenutelným seancím patří hrani na chatě ve Vraném a prázdninové doupě na chatě v Choceradech. Po prázdninách se však v souvislosti s nástupem většiny dobrodruhů na vysoké školy nejrůznějších zaměření u některých objevil problém s dojížděním a u jiných takřka zcela vymizel fenomén volného času. Přesto (anebo právě proto) se na tento rok podařilo družinu stmelit a po čarohvozdském dobrodružství v prosinci 1997 došlo k oficiálnímu pojmenování družiny na Vukogvazdská podle jejího sídla ve Vlčím hvozdu.
Několikadenní herní seance na chatách patřily mezi obzvláště vydařenéKvalitní zábava pokračovala s neutuchající intenzitou. O Velikonocích byla odehrána další chatová seance ve Vraném a v létě družina rozbila tábor ve skalách na Křivoklátsku. V září však někteří družiníci (zejména medici) zjistili, že nestíhají svá studia a Dračí doupě současně, pročež se rozhodli družinu opustit. Podobné potíže řešili ti, kteří studovali mimo Prahu. Jednomu z hráčů se podařilo přestoupit ze školy v Ústí do Prahy, ale jiná družinice se dostala na vytoužený obor až do Olomouce a hanácká metropole ji pohltila nadobro.
Družina hrála i v nejvzdálenějších krajích - zde se nejotrlejší družiníci chladí pod chladícími věžemi slovenské jaderné elektrárny Mochovce.Rok 2000 začala naše družina v situaci, která se dala nazvat mírným útlumem, neboť pro některé bylo Doupě nedosažitelné díky tradičnímu náporu učiva, jiní zase dočasně přebývali na studiích za hranicemi vlasti. To bohužel pokračovalo i v druhé polovině roku - sotva se někdo vrátil z Budapešti, další už mizel do Tampere. Byl proveden neúspěšný pokus přijmout 3 nové členy, bohužel jejich představy o hraní se dost lišilo od naší vize, a hlavně – nechtělo se jim psát Letopisy. Podařilo se ale na nějakou dobu navázat na odkaz pravidelných týdenních schůzek a družinové dění se opět utěšeně rozvíjelo. Přes prázdniny jsme na chatě v Kamenici odehráli již jubilejní 20. dobrodružství, jímž jsme oslavili tři a půl roku existence Vukogvazdské družiny v tomto světě.
První polovina roku 2001 nebyla pro Vukogvazdskou družinu nijak slavná. Pořídili jsme si pro naši stránku slušivou doménu, ale hráčské i mezisíťové aktivity opět ustrnuly (dlouhodobější hospitalizace PJ rozehraného 23. dobrodružství, další zahraniční stipendium správce stránky). V létě však došlo k události, jejíž olbřímí význam spolehlivě zhodnotí až čas... Shoda okolností způsobila, že jsme získali významnou posilu z Ostravy. Díky tomu došlo k nenápadné fúzi našich stránek se stránkami Nikdyzemě pod hlavičkou Vukogvazdu. Tím nejdůležitějším však bylo, že mezi nás vstoupil nový, svěží vítr, bujná fantazie a touha realizovat nové nápady... Družina dostala tak dlouho potřebnou infúzi životní energie a díky tomu lehce přenesla přes srdce definitivní ztrátu klubovny. Koncem roku se začalo hrát jinde, konkrétní lokace: podzemní kobky kolejí Větrník.
Posílená sestava při atmosférickém doupěti v Kamenici na podzim 2001Rok 2002 opět nezačíná slavně. Poskytovatel domény nás i přes její řádné zaplacení odřízl od sítě a byrokratické průtahy způsobily, že byla předtím hojně navštěvovaná stránka na několik měsíců mimo provoz. Nakonec se vše vyřešilo a kamarádovi-dobrodinci, který nám stránku pomohl zprovoznit, učaroval Vukogvazd natolik, že vstoupil do našich řad. Stránky celé po technické stránce překopal a tím nás k nové aktualizaci dokopal. Proběhla v srpnu a byl při ní představen nový design. Dalším výborným herním zážitkem bylo doupě odehrané na česko-slovensko-polském trojmezí, v gorolské vsi Bukovec. Družinu však opustil jeden ze zakladatelů.
Těžký a smutný rok. Tvorba se zastavila, družina nebyla schopná se sejít. Její čest zachránila listopadová seance na chatě v Kamenici – jednalo se přitom o 30. dobrodružství Vukogvazdské družiny.
Návrat do starých dobrých družinových časů
První a druhá polovina roku byly od sebe odlišné jako noc a den. Totiž den a noc. V březnu byl představen nový design stránek, na nichž přibyla spousta nových materiálů. Následovalo období přiměřené aktivity a vše spělo k překvapivým výkonům. Ano, kutilo se, sepisovalo a cosi nového rašilo pod větvemi Vlčího hvozdu. Mnohé jedy jsme uvařili v hradní kuchyni, leč plody naší práce jsme ochutnali především my sami. V květnu a v létě jsme odehráli další báječná dobrodružství, a zejména letní seance na chatě v Březové připomínala staré dobré začátky. Avšak na podzim jako když utne, družina se již nesešla, navíc jedna z družinových opůrek vyrazila na studia do Říše. Zjistili jsme ale, že nám více vyhovuje menší počet dobrodružství při intenzivnějším hraní. Kvalita přebíjí kvantitu – a tak to asi má být.
