SEVERNí PODAGA
panovník: kníže Porevit III. Vidlovous
hlavní město: Smakograd
správní rozdělení: není
další města: Hirka, Birzin
počet obyvatel: 180 tisíc
vojsko: 15 tisíc
komodity: ječmen, pivo, uhlí
měna: bez vlastní ražby
Boruta z Havranic – O zvycích sousedů čili Proč je krásné Bukovincem býti
Severní Podaga je zemí převážně hornatou a lesnatou, do nížin přechází na východě, kde se vrchovina pomalu svažuje až k břehům širokého Pereplutu, jenž zemi odděluje od Věstulska a Skrundu. Jižní hranici tvoří řeka Plutica, za níž se rozkládají lesy a pastviny Jižní Podagy, hranici západní pak rozeklané štíty Skopinského pohoří. Na severu pohoří Podaga (které dalo zemi jméno) vytváří přirozenou hranici s vytegerskou teokracií.
Severní Podaga je zemí, v níž došlo k snad největšímu rozvoji spolupráce mezi národy lidí, trpaslíků a barbarů. Nehledě na výše uvedený citát, jak trpaslíci, tak barbaři se svým způsobem podílejí na běhu knížectví a zvlášť v případě barbarů jde o zvláštní fenomén srovnatelný snad jen s podílem barbarů Severních Valů na počátcích běhu státu poljanského.
Stmelujícím faktorem a příčinou této spolupráce je výskyt početné skřetí populací v pohoří Skopin, jež tvoří západní hranici země, a zejména přítomnost velké skřetí pevnosti Drúz-gerezd, nepřístupného komplexu skřetišť, z něhož "pokřivení" vyrážejí na své loupeživé nájezdy do podhůří, ba i dál do kraje. Drúz-gerezdští skřeti jsou dobře organizování a Podažané je považují za prodlouženou ruku Dúanu, ruku nebezpečnou, protože operuje v jejich týlu.
Zmiňujeme-li konečně Dúan, musíme též podotknout, že podažský stát, od něhož se později odštěpila jeho jižní část, vznikal právě v boji s touto temnou severskou říší. Právě z Dúanu zřejmě přišli Ludeni na tato území, odkud se pak rozšířili dál na jih. Od svých prvopočátků tak byla Podaga zemí urputných bojovníků a krve prolité za drahocennou svobodu a válečnická tradice je v této zemi velmi silná. Každý jinoch se učí alespoň jednu zbraň ovládnout, dokonce i dívky se často s lukem a šípy učejí zacházet.
Lidé, kteří na venkově žijí v tradičních zemnicích, neboli dřevěných obydlích napůl či zcela zapuštěných do země, se živí převážně lovem, pěstováním ječmene, prosa či ovsa, z nichž dovědou vařit řízné a husté pivo, které ale narozdíl od jiných národů pijí nejraději teplé. Kromě silného kultu Sétvalova (místní neuznávají božskou dvojjedinost a vyznavače Kirji v lásce nemají) lze naleznout i společenstva uctívajících Černohlava. Obě skupiny vyznavačů se překvapivě tolerují, což je dalším důkazem nezbytnosti spolupráce všech obyvatel tohoto drsného kraje.
Sídelním městem knížete je Smakograd neboli Dračí město, které se tyčí na dvou ostrozích nad řekou Pereplut. Bylo pojmenováno na památku vítězství nad jedním z draků vedoucích dúanské voje na přelomu věku, jenž byl zabit nedaleko města. Nejedná se jen o pouhou legendu, tato událost je historicky doložena (stejně jako v případě novodobé drangenské dynastie) a z dračích spárů je vyřezána pozoruhodná koruna severopodažského knížete (právě o tuto korunu vedli panovníci obou Podag letité spory). Smakograd je jediným městem v Severní Podaze s kamennými hradbami, jež byly vztyčeny v 2. století Nového věku podle bukovinského vzoru.
