ČAROHVOZD
panovník: velký žrec Malech
hlavní město: Hradiště
správní rozdělení: 3 kraje (Hradišťský, Brodský, Rjecký)
další města: Brod, Rjeka, Boroplaň
počet obyvatel:
vojsko:
komodity: ovce, vlna
měna: nemá vlastní ražbu
Nejstarší osídlení této původně zcela zalesněné země se skládalo z lesních elfů. Kolem roku 4500 s.v. byli tito vytlačováni ze severu přicházejícími barbary. Ti nakonec osídlili pouze kopcovitou oblast Pomezí a nepokračovali v osídlování lesních údolí.
Dalším důležitým mezníkem bylo období kolem roku 5000 s.v., kdy ze severovýchodu přicházelo přes bažiny množství lidí a sváděli urputné boje s lesními elfy. Díky klučení lesů se jim podařilo elfy vytlačit na jih a západ země. Tak byl dán základ lidskému osídlení Čarohvozdu, kterýžto název země dostala podle různých čarovných divů, které se v tehdejších lesích odehrávaly. Tenkrát, před Narovnáním jazyků, se však zemi říkalo Tierogvazd. Byly to doby, kdy tento Tierogvazd tvořil jednolitý pás stromů s Vukogvazdem, táhnoucím se až daleko na severovýchod a pak na sever. Ač je dnes přímé spojení mezi těmito hvozdy přerušeno, traduje se, že brány mezi některými místy v Čarohvozdu a Vlčím hvozdu zůstaly dodnes.
Po obsazení centrální části Čarohvozdu vzniklo na řece Stobravě současné správní město Hradiště. V té době však ještě nebylo tak důležité, neboť vládce Čarohvozďanů, kteří si také říkali Čarovci, sídlil v Rjece, o něco dál na východ po proudu Stobravy.
Přenesením vládcovské stolice do Hradiště byl položen základ rozšiřování lidského osídlení na jih. Podmínkou toho bylo ale památné Ramské spřísahání, mírová smlouva uzavřená roku 5111 s.v. s barbary z Pomezí, kteří se s Čarovci dohodli na společném útoku proti elfům. Tehdy také místní lidé vzali za své znamení kančí hlavy. Během následujícího desetiletí byli elfové téměř vybiti a jejich zbytky vytlačeny na západ země, do nejhustších lesů. Čarohvozďané tak stanuli na úplném jihu země, v podhůří Orlích hor. Od té doby se začíná psát krvavá historie střetů s Gartreňany, obývajícími opačnou stranu hor, která se končí teprve božským zásahem, začátkem Nového věku.
Období po narovnání jazyků bylo dobou smíření a snahy o odčinění křivd napáchaných na elfech. Roku 12 n.v. se změnilo uspořádání země na teokracii, když byl do čela země zvolen velký žrec Slaven. Ten pak uzavřel s elfími knížaty takzvanou Dohodu o věčném přátelství a pokání čarohvozdského lidu.
Na přelomu prvního století došlo k dalším válkám s rozpínajícím se Orlohorským knížectvím. Tehdy již v řadách čarohvozdských domobranců stály i oddíly elfích lučištníků. Postupem let se však lesní elfové dostali opět do izolace a v dnešní době se styky s oficiální mocí omezily na minimum. Naopak, ze západu země se množí zprávy o lidech úkladně zastřelených ze zálohy.
Na jaře roku 497 n.v. velký žrec Malech nedaleko místa Boroplaně objevil a nechal vyzvednout ze země prastarou dřevěnou kouzelnou sochu dávného boha Varogy, kterou pak dal vztyčit na posvátném vrchu v hlavním městě Hradišti. Socha boha s kančí hlavou, jehož kult je dnes silný zejména v severském Búrisu, sem byla dopravena zřejmě prvními lidskými osadníky, a poté zakopána do země ze strachu před jejím zničením lesními elfy. Její vyzvednutí byl začátek Malechovy snahy o zavedení jednobožství a sjednocení lidu. Byť narazil na mnohých místech země na tuhý odpor, podařilo se mu jej zlomit a strom jeho osvícené diktatury začíná přinášet první plody. V dosud poněkud zaostalém Čarohvozdu byla vystavěna první kamenná pevnost na severní straně Orlích hor, jsou zde dlážděny cesty a v Hradišti bylo založeno vysoké učení.
Čarohvozd je zemí obklopenou horami ze tří světových stran. Na severozápadě tvoří Pomezí hranici s Kortrijkem, na jihu a jihozápadě oddělují Orlí hory zem od Orlohorského knížectví a nakonec na jihovýchodě se nachází Stobravské hory, za nimiž se nachází Drangen. Východní hranice je chráněna rozsáhlými močály, skrze které však vede kupecká stezka do severního Drangenu. Čarohvozd je spíše rovinatou zemí, kterou protéká řeka Stobrava. Na ní se také nacházejí tři nejdůležitější města - Brod, Hradiště a Rjeka. Okrajové části území pokrývají husté lesy.
Čarohvozd je teokracií. V čele státu stojí velký žrec, kněz volený jednou za devět let poradním shromážděním, které se nazývá stařešinská rada. Ta se schází každý rok a zasedají v něm žrecové z celé země. Místem konání rady je tradičně Boroplaň, malebné místo uprostřed lesů.
Barbaři z Pomezí mají mnoho privilegií, která jim byla udělena velkými žreci v průběhu staletí. Za střežení hranic s Kortrijkem nemusejí například odvádět daň z obchodu do žrecovy pokladny. Také mají vlastní sněm.
Obyvatelstvo je tvořeno převážně lidmi. Druhou nejpočetnější rasou jsou elfové. Následují barbaři, kudůci a jiná plemena. V lesích na východ od Rjeky žije nepatrné společenství půlelfů. Lidé jsou pohostinní, ale obezřetní. Dá se říci, že nemají v lásce malá plemena. Lesní elfové žijí stranou od lidí na západě země.
Lidé jsou převážně hnědovlasí a dlouhovlasí. Národním krojem je krátký ovčí kožíšek, zelené kalhoty, vysoké boty a široký pás z červené kůže kolem pasu. Národní zbraní je čakan, dlouhá vrhací sekera s krátkým ostřím.
Pro hospodářství země jsou důležité dvě plodiny - slunečnice a kukuřice. Pro jejich pěstování je tu skutečně příznivé podnebí. Na Pomezí se chovají ovce, z jejichž mléka se vyrábí mnoho druhů výtečného sýra. Důležitým kupeckým střediskem je město Rjeka, kudy prochází obchodní stezka z Drangenu do Kortrijku.
Lidé vyznávají povětšinou lesní bůžky, skřítky či šotky, kterým nosí oběti. Rovněž uctívají stromy jako sídla dobrých duchů, studánky, prameny či rozcestí. Kanec je posvátným zvířetem. V poslední době se tyto tradiční rituály střetly s vírou v jediného boha Varogu, deklarovanou velkým žrecem. Varoga, starý bůh kopiník, správce cest a ochránce zvěře, je nyní jediným povoleným bohem v Čarohvozdu. Toto nařízení se netýká lesních elfů, kteří mají vlastní božstva a žijí stranou od lidí.
