družina
swět
království
letopisy
summa
nestvůrci
dodatky

Zde se nacházejí nejčerstvější, ale i ty starší zprávy, jež Vukogvazdští na svých cestách či jen tak při korbílku v krčmě zaslechli a jimž pozornost věnovali. Seřazeny jsou od nejnovějších po ty nejstarší, proto chce-li je někdo od začátku sledovat, musí si na konec stránky pospíšit.

Z KORTRIJKU [září 504]

Kralevic kortrijský Gerd, jenž s oblibou v přestrojení mezi lid chodil chtěje se dozvědět o jeho starostech více, byl při půtce v algerdském hostinci U džberu tak silně seslí do hlavy udeřen, že prý ještě měsíc poté hovořiti nemohl a pak, když mu odlehlo, na nic si nevzpomínal. Povoláno bylo množství felčarů, medikusů, ba i kouzelníků, aby kralevice vyléčili, ale bezúspěšně, až prý král vyhlásil, aby jeho synka někdo z obyčejných poddaných uzdraviti přišel. Našel se jeden takový, nějaký Maartje původem z Orkrijnu, který prý k loži princovu přišel, tučný záhlavec až to zadunělo mu vyťal, načež kralevic z lůžka vyskočil a opět se mohl na všechno upamatovat. Ten Maartje pak skvostnou odměnu dostal a po celé cestě domů vykřikoval, jaký je Kortrijk skvělé království – královi dáš pohlavek a on ti hnedle na stůl zlaťáky vysází. Co je na té historii pravdy však nevíme, neboť ji hobití kupci z Algerdu v Mladogradu vyprávěli – a ti si taky do huby zhusta nevidí.

ZE SVEABORGU [září 504]

Jarl pevnosti sveaborgské, Thorsten Kladivo, vyzval prý ceartské kupce jakož i kupce ostatních měst Spolku jezerního, aby si v Ledové pevnosti, jak se též Sveaborgu přezdívá, založili kontor. Okolí pevnosti prý slyne jantarem, medem, voskem, kožešinami, dřevem a slanečky, proto prý na obchodu vzájemném nikdo tratit nebude. Neví se ještě, zda se jeho výzva v Ceartě setkala s pochopením, ale v Elienu se prý kupci smáli, až se za břicha popadali. Kdo to prý slyšel, aby liška lákala zajíce do své nory? Ještě loni na podzim šest drakarů Thorstena Kladiva křižovalo po jezeře a za měsíc dvacet tři ceartských kupců o zboží obralo.

ZE SAFTEY [srpen 504]

Plavci saftejští hlásí, že prý se nad Jezerním pohořím táhnou mohutné pruhy dýmu. Co kutí sarkoni z podzemí Sarkon-golu? Jaké to nové jedy vyvářejí? Chystá se cháska špinavá opět do boje či se jen tak sváří mezi sebou? Objev tento znepokojil purkmistra saftejského natolik, že se rozhodl trestnou výpravu do hor vyslat a již o tom s velmistrem Řádu pranýře smíření jedná.

Z DUBOVARU [srpen 504]

V poslední době patrna jest zvýšená činorodost mezi zastánci tak řečené neodvislosti čili obnovení svobodné země dubovarské. Správce oblasti Celjakan z Bulatu vydal takové nařízení, které pod trestem na hrdle zapovídá buntování proti koruně poljanské. Pikle a neklid tento prý mezi mírumilovný lid dubovarský zaseli zvědi a našeptavači z Adernachu. Ty prý sám císař do země posílá, aby Poljaně škodili a lid její vzájemně rozeštvávali.

Z BUNDRUSU [srpen 504]

Poslední velká horská pevnost padla a vítězné ohně zářily dlouho do noci. Orlohorské jednotky počínají se stahovat, vojenští stratégové jásají nad bohatou kořistí a nízkými ztrátami na životech. Od žoldnéřů z Drangenu, kteří zúčastnili se tohoto rychlého vítězství, možno však slyšet hlasy, že orlohorská pěchota dostala v těžkém terénu nejednu tvrdou lekci, zvláště pak v nočních bojích. Zároveň však podivují se všichni bez rozdílu skvělému výcviku a disciplíně orlohorských vojů.

Z ORLOHORU [červenec 504]

Kupcové projíždějící Orlohorským knížectvím přinesli zprávy, že něco děje se na samém jihu země, v podhůří hraničních hor. Do oblasti směřují vojenské oddíly doprovázené stopaři. Lidé mají strach, nevědí nic určitého a ti, co něco vědí - mlčí.

Z VOJVODINY [červen 504]

Také vojvodkyně poljanská Galka I. sbírá žoldnéře. Vyslala prý verbíře až do dalekého Skarsvagu, aby prý přivedli jen takové barbary, co přes dva sáhy do výšky ční. Prý mají tvořit základ nové osobní stráže vojvodské, což rozumí se vojvodovým střelcům po chuti dvakrát není. Jejich vliv u dvora prý však za vlády předchozího panovníka příliš narostl a Galka I. tak jejich moc chce omezit. Tak či onak, požadavky na tělesný vzrůst nových gardistů zavdaly příčinu k nechutným vtipům v podhradí, pročež za urážku majestátu oběšen jakýsi kupec Merunka a zboží jeho zabaveno.

Z ČAROHVOZDU [květen 504]

Loupežná výprava Orlohorských do Bundrusu vyděsila prý velikého žrece Malecha natolik, že začal v Kortrijku verbovat žoldnéře pro ochranu jižních hranic své země. Již roky se vleče spor obou zemí o tak řečené Kleté průsmyky a velký žrec tuší, že právě to by mohlo být Orlohorskému knížectví záminkou pro vpád do Čarohvozdu. Kortrijcký královský vyslanec v Čarohvozdu, baron Oxenstjern, prý na slyšení u velkého žrece způsobil diplomatické faux pas otázkou: "Bundrus vyplenili, na Drangen se neodváží, tak proč ještě u všech bohů nemá Hradiště kamenné hradby?!"

Z BUNDRUSU [březen 504]

Ve sveřepých duších trpaslíků hodných své krve po předcích se usadil spravedlivý hněv: Bundrus byl vypleněn! Orlohorský kníže Hagast v čele svých vojsk vpadl začátkem roku 504 do bundruských dolů a kováren a početní převahou a nekalými kouzly přemohl udatné trpasličí bojovníky. Ti, kteří svůj život spasili útěkem tajnými skalními a podzemními cestami, se usadili v poslední části Bundruského království vysoko v horách. Trpasličí válečníci přísahali, že své hory neopustí, i kdyby v boji s tisíci Hagastovými vojáky měli položit život. Vojsko Hagasta III. Silného je však nyní s bundruskou výzbrojí mocnější než kdykoliv předtím.

ZE SEVERNÍ PODAGY [únor 504]

Až z dalekých krajů severních dorazily zprávy o tom, že se v nížinách široké řeky Pereplutu opět rozhořely boje mezi skřetími oddíly z Dúanu a Podažany. Rychlé skřetí lodice prý proti proudu Pereplutu pronikají hluboko do vnitrozemí a přepadávají usedlosti v Jižní Podaze, ba dokonce i na území Zliče! Zatímco zličský král Novosil VI. léta podporoval domobranu Věstulska a svým zlatem platil vybudování systému horských pevností v pohoří Taganrog, nebezpečí přišlo z druhé strany řeky. V Severní Podaze místní klanoví náčelníci svolali všechny bojeschopné muže k obraně severovýchodní hranice, hlavní útok Dúanu se očekává s přicházejícím jarem.

Z ADERU [říjen 503]

Kupcové si mnou své mastné pazoury, aderské šlechtictvo vztekle skřípe zuby. Už rok obchodnickými cechy najatí řemeslníci zpevňují a rozšiřují cesty mezi Aderem a severním Drangenem. A císař nejenže dal kupeckým cechům požehnání, ale sám navíc na podzim roku 503 založil na soestské cestě císařské město nazvané po svém čerstvě narozeném synovi - Galbelch.

Z ELIENU [srpen 503]

Na výročním setkání nejvyšších představitelů Spolku jezerních měst zástupce svobodných vesparských přístavů Katalu a Navu, prefekt Oguz bar Atarjan, v reakci na výše zmíněnou událost prohlásil: "Je zcela věcí Císařství (rozuměj Vesparskou říši), jaký druh pergamenu používá, avšak Katal a Nav jsou svobodné přístavy a poctiví členové Spolku jezerních měst. Proto je jakékoliv obvinění z pašování papyru hanebné a urážející." Co však je na tom pravdy a jak moc jsou oba vesparské přístavy svobodné a nezávislé na vůli Císaře, to ví už jen pan prefekt sám.

Z ADERU [srpen 503]

Poslové roznesli počátkem tohoto měsíce do všech koutů Adernašského císařského zprávu nejradostnější z radostných: Datharoldovi IV. Zlatému se narodil první syn! Pojmenován byl Galbelch. Hvězdáři předvídají, že adernašský trůn v něm bude mít silného a moudrého panovníka.

Z LUTSKA [červenec 503]

Během grasselského královského turnaje pořádaného koncem měsíce se stalo něco naprosto nečekaného. Rytíř Dragern z Dragobardu se pro svou nezkrotnou pýchu dostal do křížku se samotným lutským králem Lechnamem III. a vyzval jej na souboj. Několik dvorských panen z pohnutí srdce upadlo do mdlob, několik rytířů tasilo. Král však své věrné bojovníky rozhodným gestem zadržel - a výzvu přijal. Jejich souboj se konal se před zraky tisíců Luticů na grasselském královském kolbišti a Dragern, v minulosti ověnčen nejedním turnajovým věncem, v něm byl králem zaslouženě poražen. Lechnam III. nechal Dragerna zhanobit, jeho život mu však velkoryse ponechal. Dragernovi byl odebrán rytířský titul, zabaveny všechny statky a rod z Dragobardu byl navěky věků vyhnán z Lutska. Dragern v sobě neměl ani zbytek cti, aby svůj život ukončil sám. Podoben nejposlednějšímu z nuzáků a spráskaný jak nejbídnější pes odtáhl z Lutska pryč.

Z CEARTY [červenec 503]

Ve skladech ceartského přístavu byla odhalena a zabavena zásilka podivného pergamenu neznámého původu. Podezření padlo na obchodní galéru plující pod katalskou vlajkou, která den předtím opustila přístav. Již delší dobu se šušká, že administrativa Vesparské říše používá lehoučký pergamen zvaný tamní řečí papyr, který se levněji vyrábí a je s to kvalitní a drahý stelejský pergamen vytlačit ze stálých odbytišť. Dohoda stará již 70 let obchodování s pergamenem jiným než stelejským však členům Spolku zapovídá.

Z BERGENU [červenec 503]

V Bergenu se vedou kruté a krvavé boje. Do barbarského knížectví proudí tisíce císařských ozbrojenců, ale válka pod korunami temných hvozdů je přirozeností divokých válečníků. Na jihu Erkonska se staví mohutné valy připravené čelit náporu barbarů. Císařská armáda, která jindy šetří životy bergenských zajatců a posílá je na práci do dolů na hranicích Aderu a Erkonska, se rozhodla na přímé rozhodnutí císaře doručené spěšným poslem dát vzdorovitým bojovníkům poslední výstrahu. Červencového dne, kdy byla podle legend vybojována vítězná bitva se soestskými barbary, nechal císař setnout dva tisíce bergenských válečníků. Krev z nich proudící prý na celý den vytvořila řeku, která do týdne zabarvila všechny toky, potoky a prameny co jich v Bergenu je. Podle zpráv císařských zvědů se poté k odporu proti adernašské koruně připojily další barbarské kmeny.

Z PRUNEY [červen 503]

Jezerními městy se nese radostná zvěst - více než rok trvající starosti prunejského purkmistra s drakem Dralaitiarrémou jsou u konce! Tento mocný ještěr, jenž se po Velkém jezerním zemětřasu usadil v horách na jižním pobřeží Stříbrného ostrova, byl odtud vypuzen. Stelejský Řád pranýře smíření s pomocí Bratrstva pravého prozření se uvolil proti drakovi vytáhnout a jeho elitní voj s ním několik krvavých půtek svedl. Po té poslední se zdá, že drak zmizel. Vlastně se ani neví, jak k tomu došlo a kam se drak ztratil, ale to nechme kronikářům. Stoupl již tak dost vysoký kredit stelejského řádu, svou čest obhájili i kouzelníci, z nichž mnozí též zahynuli. Dodejme jen, že o bitvě u Černé hory se již pějí oslavné básně a písně po všech přístavech Spolku jezerních měst.

ZE SAFTEY [květen 503]

Po pokusu o puč samozvance došlo k pogromu na kuducké gheto a samozvanec byl rozčtvrcen, jeho vnitřnosti byly spáleny a po jedné části těla pověšeno nad každou městskou bránu do města, aby bylo vidět, co se stane s každým falešným, kdo se bude vydávat za potomka saftejské královské dynastie.

Z ASTERU [duben 503]

Město se z hrozivých následků Velkého jezerního zemětřasu rychle zmátožilo a ulice jsou zase krásně bílé a čisté. Byly opraveny zbořené budovy a mistři stavitelství z asterské Akademie předvedli, že jsou opravdovými znalci svého oboru. Jejich spolek obdržel od městské rady jako výraz uznání Zlatou hvězdu (druhé nejvyšší městské vyznamenání).

Z POLJANY [duben 503]

Vojvodkyně Galka I. pokračuje v reformách. Jako poslední provedla obnovu mince, po níž kvalita poljanského zlatého poklesla. Proslýchá se, že zlato tímto způsobem získané hodlá Galka I. využít k rozšíření stálé poljanské hotovosti. O opakované korunovaci stále není slechu a vypadá to, že si na ni ještě drahnou dobu počkáme...

Z DRANGENU [březen 503]

Kupci přinesli zprávu, že v několika jihodrangenských městech propukl mor. Když se ponejprv objevili první nemocní, lid vybil všechna zvířata, ale černou smrt to nezastavilo. Denně umíraly stovky lidí. Za městem radní rozkázali vykopat jámy, do kterých měli být pohřbíváni zemřelí - na kárách však byli nebožtíci taháni jako kusy dobytka a do jam byli házeni i umírající. Mnoho lidí propadlo nezměrnému zmaru a počali si hroby hloubit sami. Jiní se jim vysmáli a místo toho se začali zpíjet do němoty, přejídat a obcovat v krčmách a na ulicích jako zvířata. Do postižených oblastí se vydali felčaři, alchymisté, dryjáčníci a bratři z Řádu Joralta Léčitele. Bylo jich však příliš málo... Drangenský vévoda, strachuje se o životy svých dalších poddaných, přikázal vojsku morová města uzavřít.

Z TRISTRAMU [leden 503]

Na události poljanské hbitě zareagovalo i Tristramské království. Deidre I., Královna z Tary, Vládkyně Tristramu, Nositelka Kildarského meče a koruny, Paní Koloví, vdova po zesnulém Haroldu I. Skřetobijci a regentka za Harolda II. Pohrobka vyslala na poljanský dvůr bohatě vystrojené a nepočítaně urozených hlav čítající poselstvo doprovázené veleznámými bojovníky, Železnými pány z Limeriku, které za předčítání štěpných veršů ze Strofy o císařovně Východu, jež byla sepsána právě k této příležitosti, předalo poljanské vojvodkyni tři páry statných ohařů ze slavného rodu connachtského a hlavně obouruční meč a rytířskou zbroj, které jsou obé kovány z pravé tristramské oceli a to dokonce s leinsterským puncem. Zbroj i meč nesou stříbrné posilující runy a ohaři z výše zmíněného chovu prý v lesích Tristramu loví skřety samotné!

Z VOJVODINY [prosinec 502]

Nejnovější zprávy ze Smirného říkají, že se Vojvodská rada na svém bouřlivém zasedání dohodla, že uzná novou vojvodkyni Galku I., trvá však na zopakování korunovace podle všech předpisů a tradic. Událost tato slavná dá se očekávati až na jaře příštího roku... Novým správcem Chustu a také členem Vojvodské rady se stal zeman Dragoje z Purtože, věrný sluha paní Galky.

Z DRANGENU [prosinec 502]

Drangenské vévodství, království alchymistů, otevírá na Jihodrangenském vyšším učení v Rabigaru novou katedru theurgie. Je to již druhá katedra tohoto astrálního vědění, která se nachází v Drangenu. Již více než stoletou tradici má tento alchymistický obor v Margburgu, sídelním městě drangenských panovníků.

Z KRVI [listopad 502]

Byla sebrána zemská hotovost. Vojsko Demjana Krviče stojí na hranicích a čeká na příkaz svého pána, jenž v těchto dnech prodlévá ve Smirném na mimořádné schůzi Vojvodské rady.

Z VOJVODINY [listopad 502]

Paní Galka z Chustu vtáhla za jásotu poddaných v čele svých vojsk do hlavního města Poljany Smirného. Druhého dne se na Chrámovém náměstí sešly tisíce a tisíce lidí, aby pozdravily novou vládkyni a popatřily na tu slávu. Celý den ve městě vyzváněly zvony, z oken vlály zlatozelené prapory a z kašen na náměstích po celý den prýštilo víno. Přesně v poledne vložil arcikněz Saulkrast na hlavu paní Galky z Chustu prastarou korunu poljanských vojvodů a nová vojvodkyně převzala i další atributy moci - korouhev, meč, žezlo, plášť, podkovu, loutnu a číši. Po obřadu byla odvezena na Grad, kde byla usazena na kamenný stolec poljanských vojvodů. Poprvé od dob Bogdany Elienské tak na poljanský trůn usedla žena...

Z CHUSTU [listopad 502]

Bouřlivým událostem poljanským stále není konec. Zeman Dragoje z Purtože ve službách zemské správkyně Galky z Chustu táhne zemí a dobývá hrady vzbouřenců jeden za druhým. Jako poslední se vzdal Nevel, a poté již vojskům paní Galky nic nebránilo vytáhnout na Smirné.

Z VITOLJUBSKA [říjen 502]

V kupeckém městě Daraeta už dlouhá léta vládlo zlověstné napětí mezi zdejšími lidmi a uzavřenou kudůckou čtvrtí. Osudovým se pro kudůky stalo rozšíření poplašné zprávy: kudůci se chystají otrávit městské studny! Lůza ozbrojená pochodněmi, vidlemi a kladivy se jako strašlivá řeka vyvalila na kudůčí čtvrť. Varování přišlo pozdě. Vzplály střechy. Štiplavým kouřem se nesly zvuky nerovného boje, výkřiky hrůzy a vzlyky prosících o slitování. Ulice se naplnily krví... Z šesti set obyvatel se útěkem stihlo zachránit jen pár. Ti kudůci, kteří daraetský pogrom přežili, se uchýlili k příbuzným a do města se již nevrátili. Daraetské běsnění se vrylo bolestným šrámem do paměti všech příslušníků tohoto krutostmi stíhaného národa.

Z VOJVODINY [říjen 502]

Chýry se potvrdily: vojvoda Drimjakan II., vládce Poljanské říše nečekaně odstoupil z trůnu! Proslýchá se, že Vojvodská rada byla tímto činem velmi zaskočena, a při volbě prozatímního zemského správce zvolena paní ve zbrani Galka z Chustu. Správce oblasti kníže Zmijan z Ovruče vyhlásil rozhodnutí nepodpořit nově zvolenou zemskou správkyni a vyslal svá vojska na Chust, aby tak pomohl části místní krajové šlechty v odboji proti paní Galce. Svého spojence pan Zmijan zřejmě najde ve Vuku Odojevském z Modré, správci Drvetu, jenž prý po zasedání Vojvodské rady, na němž byla paní Galka zvolena za správkyni, prohlásil: "Běda mužům, kterým žena vládne!" a rozbil ve vzteku písaři dubovou seslí hlavu.

Z JUTMARKY [září 502]

Za bouřlivého nadšení celého kraje byly ze Soestu převezeny ostatky Chrabrého Grabura do Toranu, správního města Hraniční marky, aby byly uloženy v nově zbudovaném dómu nesoucím jeho jméno. Tisíce poutníků zblízka i zdaleka přichází, aby spatřily a pocítily sílu tohoto světce. Město je zaplaveno jejich jásotem, ulice jsou zkrášleny barvami miliónů květů a z každého domu vlají adernašské prapory. Velký den pro Toran, velký den pro jeho obyvatele - Toran již nedobyje žádné z vojsk tohoto světa!

Z ADERU [srpen 502]

V hlubokém podzemí prastarého města Durnfeld Království aderského byl bdělým okem císařských zvědů odhalen zapovězený kruh zasvěcenců černé magie - Strážců temného světla. Byli vyvlečeni na povrch zemský, a když na jejich smrtelně bílé tváře dopadly sluneční paprsky, zračil se prý v jejich poloslepých očích neskutečný děs. Lid se sjel na vykonání aktu spravedlnosti z širého okolí... Hranice pak plály po městě několik dní.

Z VOJVODINY [červenec 502]

Události krainské mají, zdá se, veliký dopad na vnitřní politiku Poljanské říše. Vojvoda Drimjakan II. zvaný Knihomol odmítl uznat samozvaného krainského krále-draka, neboť tento vyhlášením království pokusil se vyvázat ze závislosti na Poljaně. Vojvoda Drimjakan prohlásil, že Krain bude i nadále vévodstvím, stejně jako i jeho vévoda bude vždy člověkem. Po těchto slovech dvůr i lid prostý očekával sebrání zemské hotovosti a výpravu proti drakovi, nic takového se však neděje a proslýchá se, že prý odbojná šlechta zemská cosi proti vojvodovi chystá. Zvěsti tyto však jsou ve Smirném na denním pořádku a tak není divu, že jim není přikládáno většího významu...

Z KRAINU [červen 502]

Jakoby toho roku nebylo draků dost - také v Krainu jednoho mají. Přiletěl v létě, nedlouho po událostech květnových, v sídelním městě Nový Blatred zabil samotného vévodu Vihara II., ujal se vlády a prohlásil se králem. Jeho služebníky jsou voje ještěrců, podivných ještěřích vojáků, které samozvaný král nazývá drakoniány, lid jim však spíše "ty svině zelený" přezdívá. Co ještě přinese znamenitý rok 502?

Z LESOVA [květen 502]

Přeci něco dobrého přinesl Velký jezerní zemětřas! Již dlouho kolovaly v Lesovu i krajích poljanských chýry o sílící moci Černého krále a elfí zvědové přinášeli zprávy o sbírajících se skřetích vojích. Lidští vládcové však krajům na východ od Žhavé pustiny nevěnovali pozornost. A tak v květnu vytáhla na Lesovo obrovská armáda skřetů, skalních obrů i oživlých pochodujících koster. Tento nezastavitelný kolos byl však vprostřed své cesty vyprahlou plání spláchnut obrovskou přílivovou vlnou, kterou drak Dralaitiarréma svým povstáním z hlubin jezerních způsobil. Hovoří se o dalším zásahu bohů a na mnoha místech v Lesovu i východní Poljaně vzplály děkovné vatry. Jezero podél Velkého elfího hvozdu stále vyplavuje hnijící skřetí mrtvoly...

Z PRUNEY [květen 502]

Domněnky mudrců a učenců měst jezerních se potvrdily. Velký jezerní zemětřas, jak byla ohromná událost květnová nazvána, byl zapříčiněn starým drakem, jenž na dně Vesparského jezera spal a po více než pěti stech letech se opět k životu probudil! Staré knihy nazývají tohoto draka jménem Dralaitiarréma. Tento obrovský černý plaz, jenž se z vln jezera tak náhle a prudce vynořil a mnohá neštěstí tím způsobil, se usadil v horském masívu na jižním pobřeží Stříbrného ostrova, odkud na město Pruneu těžce doráží a jeho obyvatele sužuje. Poslední zprávy z nešťastného přístavu hovoří o tom, že drak jako tribut měsíčně jednu pannu požaduje a také několik vozů zlata, aby se mu prý v jeho jeskyni dobře hovělo. Údajně se počalo nejen s výběrem panen, ale i s vypisováním odměn za drakovu hlavu. Obchodní bilance města však drasticky poklesla a purkmistr žádá spojence z Jezerního spolku o pomoc.

Z KRAJŮ JEZERNÍCH [květen 502]

Veliké neštěstí postihlo kraje kol Vesparského jezera se rozkládající. Jednoho květnového dne se na hladině jezerní zvedly mohútné vlny, počala syčet horká pára a s velikým rachotem zpod hladiny začala prýštit rozžhavená láva. Místo toto nachází se na půli cesty mezi Elienem a Steleou, kterážto města byla vlnou kol výbuchu se šířící těžce poškozena. Také města Aster a Saftea nezůstaly bez úhony a v jejich ulicích se po odeznění pohromy na sáh bahna nacházelo, k jehož odklízení byli pozváni lidé zdaleka i zblízka. Na místě, kde se pohroma odehrála, vzniklo několik malých i větších sopečných ostrůvků, avšak největší změny na tváři světa vyvolalo protržení Skarsvažských hřebenů a zaplavení Žhavé pustiny, která se tak ocitla na dně dlouhého jezerního ramena, jež svým nejsevernějším výběžkem až po Chust zasahuje! Vládci okolních držav již přemýšlejí, jak událostí využít ve svůj prospěch, zatímco kartografové vztekle trhají své mapy a nové hbitě rýsují...

Z ADERU [září 501]

Hrabě Radvun z Gavasu, pán Wedoru a správce Šerého hvozdu byl nalezen mrtev ve svém loži s prokousnutým hrdlem. V podhradí se ledacos šeptá a na mnoha dveřích se objevily svazky česneku...

Z LUTSKA [srpen 501]

Díky přízni počasí se letos na lutských polích urodilo tolik obilí, že ani nejstarší pamětníci takovou úrodu nepamatují. A tak se na letošní dožínky bude vzpomínat ještě hodně dlouho...

Z DRANGENU [březen 501]

Některé oblasti horských osad severního Drangenu postihla koncem listopadu roku 500 krutá zima, která je během několikadenní vánice odřízla od okolního světa. Během celé zimy pětisáhové příkrovy sněhu už neroztály. Když pak v březnu přišla obleva, naskytl se přispěchavším obyvatelům z údolí hrůzostrašný pohled, neboť jen málokdo přežil... Přeživší byli vyzáblí jako kostlivci - jen kosti potažené vředovitou kůží, mrtví uložení v domech počínali hnít v nastálém teplu, neboť je nebylo možno přes zimu ani pohřbívat. Nemoci, smrad, špína a vyhaslé pohledy těch pár, co přežili... Když pak byly nafouklé mrtvoly pohřbeny a živí se rozhodli z rodných vsí připomínajících jim jejich utrpení odejít, zavládlo v horských osadách a na samotách opět ticho a klid... Hvozd se ujal vlády nad zcizeným panstvím.

Z ORLOHORU [duben 501]

Dne 20. dubna roku 501 N.v. se Hagastovi III. Silnému, panovníkovi Orlohorského knížectví, narodil dlouho očekávaný syn. Dostal starodernašské jméno Wragherd, které znamená "Ten, jenž vítězí". Findora, manželka orlohorského knížete a jedna z dcer drangenského vévody, se po jeho narození roznemohla a na veřejnosti se prozatím neobjevuje. Blahopřání přicházejí ze všech okolních zemí a Velké Kopečky, hlavní městečko orlohorských hobitů, nese ode dne narození Hagastova syna jeho jméno.

Z DRANGENU [prosinec 500]

Auberkova Huť, ves v hlubokých hvozdech severního Drangenu poblíž hranic s Poljanou, byla vyhlazena obřími vlky. Povídá se, že prý najala dobrodruha, který týden předtím zabil vlkodlaka, jenž již delší dobu řádil ve zdejším kraji. Nikdo z obyvatel děsivou vlčí odvetu nepřežil...

Z DOLNÍ I HORNÍ BUKOVINY [říjen 500]

Chýry rozličné i klevety se potvrdily! V říjnu roku 500 bylo prý oficiálně v Poregradu vyhlášeno sjednocení obou Bukovin do takzvané Velké Bukoviny. Největším překvapením je, že Adernach novou velmoc uznal a navázal s ní přátelské vztahy. Společnou hranicí se staly Hraniční hory a byl tedy potvrzen status quo! Šlechta v Dolní Bukovině je rozdělena na dva tábory. Jedni sjednocení schvalují, nebo v Horní zemi vidí cenného spojence proti císaři, druzí protestují a hlásají, že vše bylo dopředu s Adernachem ujednáno a válka o navrácení Klučenin se konat nebude. Nutno dodat, že ti druzí jsou z královniných žalářů a zpoza hranic slyšet o něco méně.

Z VITOLJUBSKA [září 500]

Vitoljubské městečko Radnica bylo srovnáno zemětřesením se zemí. Asi měsíc po této události vydal vévoda vitoljubský Dalgir zatykač na neznámého theurga pro důvodné podezření zneužití elementálů a vyhlazení Radnici. Obviněný byl tři týdny na to chycen Lovci hlav v jižním Drangenu a převezen do Nalgerku, kde byl po důkladném přesouzení odsouzen k trestu smrti. Popravy se zúčastnili lidé z širokých končin.

Z LUTSKA [červen 500]

Do čela Bratrstva úsvitu byl zvolen nový mistr, jenž bývá titulován První bratr. Stal se jím poněkud nečekaně Danaiwar zvaný Moudrý, muž poměrně mladého věku, jasné mysli, pevné vůle a zdravé ctižádosti. Bratrsvo úsvitu čekají změny.

Z KRVE [květen 500]

Rytíř Demjan Krvič, pán na Krvi, prý na svém dvoře přijal dva dolnobukovinské šlechtice, kteří uprchli ze svých statků. Učinil tak i přesto, že poljanský vojvoda Drimjakan II. se postavil na stranu královny Radici II. Jak už ale bývá zvykem, pán na Krvi si nenechá ujít příležitost, aby dal dvoru ve Smirném najevo svoji nezávislost.

Z DOLNÍ BUKOVINY [březen 500]

Stále znepokojivější zprávy přicházejí z této země o takřečené Noci sjednocení. Během této noci byli na svých hradech zatčeni odbojní šlechtici, kteří chystali spiknutí proti královně. Královna Radica II. se prý obrátila o pomoc do Horní Bukoviny, které pevně vládne její manžel, Krešimir z rodu Osvirutů. Jakou zvláštní hru to asi hrají?

Z ČAROHVOZDU [leden 500]

Božské znamení začátku nového století, obrovská ocasatá hvězda, jež se přehnala nad světem v noci na přelomu let 499 a 500, prý způsobilo v této zemi velikou paniku. Byloť prý považováno za znamení zániku, proti kteréžto mylné interpretaci se hned druhého dne ostře ohradil vládce země, velký žrec Malech.

Z VITOLJUBSKA [červen 499]

Berahtova družina dostala od adernašského císaře svolení ke stavbě hradu nedaleko Daraety - stavební práce byly započaty koncem srpna. Jak je vidět, Berahtovcům se daří.

Z VOJVODINY [květen 499]

Slavný krollí šlechtický rod Yngwar-Berezinský se dočkal dalších uznání svých zásluh z válek s chustskými elfy. Vojvoda Drimjakan II. povýšil pány z Berezinky do stavu zemanského a rozšířil jejich statky o sedm vesnic a jeden cínový důl.

Z ORLOHORU [březen 499]

Proslýchá se, že poté, co schopný a rozhodný panovník Hagast III. Silný upevnil svou moc v zemi, jsou na denním pořádku popravy bez řádného soudu. A proslýchá se ještě něco. Tato země mezi skalními štíty se prý chystá na válku - kují se meče, vyrábí štíty a cvičí se muži.

Z LUTSKA [prosinec 499]

Mezi lidmi se povídá, že v Lutsku byl opět zahlédnut Dangrud - Hledající. Kdo ví, kolik je na tom pravdy...

Z JUTMARKY [říjen 498]

Po obsazení Hraničních hor na jihu Dolní Bukoviny na podzim 497 N.v. se zde otevírají stále nové a nové štoly na těžbu zlata. Zdá se, že jeho ložiska jsou nesmírná. Každý týden putuje na jih několik vozů vezoucích bohatství do soestských pokladnic, doprovázených statnými ozbrojenci a prý i kouzelníky. Při předběžných opatřeních byly zdejší cesty vyčištěny od lapků a pochybných dobrodruhů jako nikdy předtím. Adernašská koruna se prý také snaží těžební úspěchy co nejvíce tutlat, aby neupoutala nevítanou pozornost některého z Draků.

Z ADERU [srpen 498]

Na císařském dvoře se prý nedávno objevil tajemný muž, který si říká Tulák. Je to ten, co loni vyhrál Daraetský turnaj rozbíjení tlam. Požádal prý o přijetí u císaře, který ho proti všem očekáváním přijal. Mluvili spolu sami, mezi čtyřma očima, o čem však, to není nikomu známo.

Z DELTY HRTARU [květen 498]

Z močálů se prý zase vyrojili kostlivci a sužují obchodní stezky a osamocené vesnice. Po dohodě s elienským purkmistrem na ně vytáhl se svým vojskem správce drvetské oblasti rytíř Vuk Odojevský z Modré, který se proti oné havěti spojil s místním elfím knížetem. Úspěch výpravy je tak zaručen, chátra kostlivá se dosyta naloká rašeliny!

Z CHUSTU [květen 498]

Na severu chustského panství bylo prý objeveno velké ložisko stříbra, za nímž se z okolních hor stahují trpaslíci. Neví se však, zda tam otevřou důl, protože je to nedaleko místa, kde sídlí tříhlavá chustská saň. Navíc paní ve zbrani Galka, správkyně Chustu, vyhlásila státní zájem na nalezeném stříbře a pro výstrahu nechala několik chtivých trpaslíků narazit na kůl.

Z GORANU [květen 498]

Jedna z posledních zajímavějších zpráv z Goranu se týká jistého mága Mortise, který nějaký čas obýval věž ve městě Raxen, obrátil se ke zlu, zabil raxenského starostu i jeho ženu a byl sám odhalen a zabit jistou Vukogvazdskou družinou. Po sjednání pořádku ve městě byl zvolen nový starosta, velitel elitních jednotek Myrtil. Pár dní poté byl vystrojen slavnostní pohřeb starosty Rufuse a jeho ženy Nekoly, čemuž však předcházel pokus o krádež Rufusova těla, jehož pachatelé byli dopadeni a popraveni. Polovina města přišla vzdát úctu památce starosty a jeho ženy a ještě měsíc poté visely z hradeb černé vlajky a byl udržován smutek. Během tohoto měsíce se také Myrtil rozhodl zlikvidovat Mortisovu tajnou laboratoř a spálit jeho tělo na hranici. Když však se svými vojáky navštívil Mortisovu zkušebnu, nenašel jediné mrtvé tělo. Také všechny Mortisovy poznámky a zápisky z výzkumu nemrtvých zmizely. Od té doby mezi lidi kolují zvěsti o tom, že v tom má prsty nějaký temný řád (pouze zasvěcení se domnívají, že v tom má prsty Kruh černého semene).

Z TAUERU [duben 498]

Nejnovější zprávy hovoří o tom, že významného vlivu v zemi nabývá šlechtické seskupení, které si říká Strana okřídleného spáru. Toto hnutí prý otevřeně vybízí k nenávisti vůči malým národům a po celé zemi dochází k pogromům na hobity a kudůky. V čele strany stojí baron Asgar z Devonu.

Z VĚSTULSKA [leden 498]

Proslýchá se, že nedaleko severních hranic se opět formují oddíly odporných skřetolidí a dvě míle od hradu Aitvaras byl zabit ghúl - vyzvědač. Vše nasvědčuje tomu, že se Dúan opět chystá na velkou válku.

nahoru
© 1997–2011 Vukogvazdská družina. Veškerý obsah těchto stránek je chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy.