družina
swět
království
letopisy
summa
nestvůrci
dodatky

"Je s podivem, že ne duch, to jest kouzelnictvo se všemi jeho stavy, ale síla, to jest králové-válečníci, vládnou od nepaměti lidu. Ač sám válečník, navíc na stolci královském, jenž z tradic prastarých vojvodským se zove, uznávám naprosto moc a sílu umění mágů a obdivuji je, neboť oni jediní dovedou sílu nebeskou ku posílení ducha a myšlének svých využíti..."

Drimjakan II. - Léta mé vlády

Drahý čtenář zná jistě mnohé historky ku pobavení a rozveselení sepsané. Pohádkáři v nich hýří přeháněním a mnohdy je chytá fantas. Filutové a nedoukové se tak snaží vydělat si mizernou grešli, aby zas dalším svým dílem pochybným šlechtu a měšťanstvo trávili a úsudek jejich zamlžovali. Sní si o zemích, kde věci levitují, stačí jen na ně ukázat, kde vzduchem se prohánějí mluvící draci, aby se jeden bál, jestli je slunce vidět. Nic z toho k vidění nikdy nikde nebylo a kdo podobným bajkám věří, toho je nám upřímně líto a felčara vyhledati by měl, by jej palicí řádsky uhodil.

V zemích Středu je to trochu jinak, než na co je zvyklý čtenář šesťákových příběhů. Magie je mocnou silou a její zvládnutí není snadnou záležitostí. Pokud chce jeden zvládnout čaropraví a kouzelnictví, lučbu a vyvolávání, putování cizími světy a tvorbu artefaktů, musí dlouhá léta věnovat podrobnému studiu a cvičit klid a vyrovnanost mysli. Vše, co dnes těch pár mudrců ví o kouzlech a magických vědách, pramení z dávno zapomenuté nauky z dob, kdy světu vládli elfové a trpaslíci a kdy se tito radili s draky. Z doby, kdy bytosti neznaly války a zabíjení.

Staré učené knihy však většinou podlehly v posledním zápase s temnem, jiné neodolaly zubu času, další zničili neznalci z řad lidského pokolení, ostatní se prostě ztratily v hlubině věků. Jen málo knih a svitků se dochovalo a jsou ve zbědovaném stavu. Mudrci toužící po poznání arkánského umění putují světem a hledají poslední klenoty dávno zaniklých civilizací. Každý list je krokem dál, každý pergamen zabere měsíce luštění a roky, než bude jeho nauka upotřebena.

A nejen tyto překážky musí učenci překonat. Jak světská, tak především církevní moc nepřeje výjimečnosti. Biskupové brojí proti temným silám a zlým znamením. Panovníci nabádají k poslušnosti a oddanosti koruně. Samotní vesničané mají hned v ruce vidle.

Proto si někdy mistři magie připadají ve světě zemí Středu osamělí, ztracení. Uchylují se do svých odlehlých sídel a debatují jen se svými kolegy, nejlépe pomocí dlouhých vědeckých traktátů, které posílají po spolehlivých mlčenlivých poslech. Když už musí svůj bezpečný domov opustit, tak se vydávají za univerzitní mistry, učence, dějepravce nebo jen prosté poutníky. Svět se totiž dávno změnil a nejeden z vědoucích skončil na hranici.

Umění čaropravné nedokáže zvládnout každý. Magie je mocná síla a aby s ní jeden zacházel, musí být pro ni vyvolen již před narozením, jinak se se zlou potáže. Kouzlení je dar, a to velmi vzácný. Dar, který se musí střežit jako oko v hlavě. Mistři magie si proto kladou povětšinou za cíl vyhledávat a vzdělávat nadané kloučky. Sledují podivné úkazy a mystická znamení, podle nichž dokáží určit narození vhodných dětí. Výchova čarodějova učně je však velmu choulostivou záležitostí. O tom svědčí i to, že jen málokterý mistr má v jeden čas více než jednoho učedníka.

Jak ctihodný čtenář vidí sám, časy jsou pro obdařené učence zlé. Snad i proto se ta zbylá hrstka rozhodla založit roztodivná společenstva. Tajná, uzavřená a pronásledovaná. Stále však ještě vědoucí a vidoucí.

nahoru
© 1997–2011 Vukogvazdská družina. Veškerý obsah těchto stránek je chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy.