Kudůci

Jestliže trpaslíci jsou podsadití a hobiti kulaťoučcí, na kudůky snad nejvíce sedí označení šlachovití. Ano, houževnatost, vytrvalost a schopnost přizpůsobit se těžkým životním podmínkám se projevily i na kudůcké fyziognomii. Přestože kudůk i vzhledem ke své výšce vypadá - jak se říká ve Vitlojubsku - jako za groš kudla, má neuvěřitelnou výdrž a spíš než svaly jej zdobí hbitost. Břichatí kudůčtí kupci však dnes již nejsou výjimkou a sklony k tloustnutí v případě zvýšeného životního standardu jsou u tohoto národa velmi výrazné.

Kudůka si ani s hustým plnovousem nelze splést s trpaslíkem. Jasně jej odlišuje nezvykle tenké obočí, hlouběji posazené, tmavé oči a především zahnutý, občas až skobovitý nos (někdy také zvaný "kudůčí"). Zmíněný hustý plnovous bude rovněž spíše výjimkou, protože vousy kudůkům rostou řídké. Proto si většinou vousy holí a nechávají si je narůst až ke stáru. V některých komunitách jsou vousy dokonce výsadou pouze starců či kněží.

Kudůci, kteří se usazovali v neobydlených končinách, upřednostňovali z ryze praktických i klimatických důvodů odění jednoduché a nijak zvlášť zdobené. Kudůckým rodinám, jimž bylo lidskými panovníky povoleno usadit se ve městech, pak bylo přikázáno nosit oblečení, jež by je výrazně odlišovalo od ostatních obyvatel. Svým způsobem šlo o fenomén, a proto o něm pojednáme podrobněji.

Původní obyvatelé totiž příchozí kudůky vnímali jako cizorodý a potenciálně nebezpečný element, který bylo nutno výrazně odlišit, aby o jeho pohybu a činech byl přehled. Tento zpočátku pragmatický, později však dikriminující zvyk sloužící k ponížení byl častý zejména v Adernachu a Bukovině, odkud se rozšířil i do jiných zemí. K tomuto odlišnému oblečení patřily špičaté plstěné čapky a křiklavě barevné oblečení. Zejména špičatá čepice se pak v mnohých, zejména adernašských městech, stala součástí kudůckého folklóru i poté, co byla na četných místech diskriminační opatření zrušena.

Jisté je, že v soukromí kudůci preferují odění černé barvy a střízlivého střihu. Ženy se oblékají většinou do šatů zdobených bílými krajkami (krajkářství je jednou z oblastí, kde kudůčí národ vyniká), často vínové barvy.

Svébytným prvkem v odívání kudůků (i když jej můžeme nalézt také u některých barbarských klanů) byly jakési hábity a kožené či lněné suknice, které nosili i muži, ale tento tradiční prvek byl postupem času vytlačen módními vlivy jiných národů, zejména lidí a hobitů. Dnes už v suknicích běžně chodí pouze kudůci v Jižní Podaze a v některých podhorských oblastech poljanské Vojvodiny či Chustu. Jiné komunity se takto odívaly pouze u příležitosti svátků nebo zvláštních obřadů, v poslední době se však jedná o jakýsi trend v rámci jisté renesance starých kudůckých zvyků.

Kudůci jsou zvláštního ražení - jsou rození pesimisté, ale nereptají. Přijímají rány osudu bez hnutí brvou, protože jsou na ně - jak se vyjádřil jeden známý kudůcký kupec ze Soestu - "tak nějak zvyklý". Když na ně přijdou lepší časy, dovedou si toho vážit a často žijí dál stejně skromně jako dřív, pouze shromažďují zásoby a spoří na lepší časy. Tato spořivost však mnohdy hraničí až s lakotou, pro kterou si je jiné národy dobírají a jiné je za to nesnáší. Někteří kudůci však dovedou být veselí chlapíci a výteční vypravěči. Protože nejde o častý charakterový rys, působí příjemně osvěžujícím dojmem.

Vzhledem k silně rozvinutému sociálnímu cítění překvapí výrazný individualismus kudůků, který však téměř nikdy nejde proti zájmům vlastní komunity a kudůci se jím prosazují na úkor jiných skupin - ať už měšťanů města, v němž žijí či svých obchodních partnerů.

Přestože je velmi těžké generalizovat, průměrného kudůka lze charakterizovat jako melancholického introverta, který od života nečeká nic dobrého, a proto se snaží urvat pro sebe a svoji rodinu či rod to nejlepší, a to i za cenu značných osobních obětí. O životě nezřídka hloubá a přemýšlí, avšak ve svých úvahách je limitován silnými náboženskými dogmaty (viz níže). Přestože kudůci mohou být ke svým příbuzným či autoritám velmi štědří, vůči ostatním rasám jsou na slovo skoupí a citové investice jsou prakticky vyloučeny. Neradi se projevují navenek a tím získává celý kudůcký národ punc tajemnosti a odlišnosti, bývá pomlouván a často nenáviděn. To však vede jen k utvrzování pocitu odcizení a výjimečnosti – jež opět souvisí s vírou.