družina
swět
království
letopisy
summa
nestvůrci
dodatky

Vukograd V červenci roku 501 byla Vukogvazdská družina pozvána do Ostrorep na tajné slyšení u správce oblasti, rytíře Jovana Lekbela z Leku. Ten Vukogvazdským sdělil svůj plán na vybudování malé utajené tvrzi ve Vlčím hvozdu na místě nedaleko původní družinové Pevnosti. Vukogvazdská družina by měla být ustanovena jejím správcem. Po bouřlivé vnitrodružinové debatě Vukogvazdští nabídku přijali.

Příštího měsíce Pevnost Vukogvazdských navštívil zemanský stavitel Prokop Bradlo z Mladče, prohlédl si zalesněné kopce v okolí a jeden takový přikázal vyklučit. Poté začal s vyměřováním základů. K zahájení stavebních prací však bylo určeno až jaro následujícího roku. V prosinci rytíř Jovan Lekbelo znovu pozval družinu na svůj hrad do Ostrorep, aby ji obeznámil s úpravami statutu Vlčího hvozdu, a k překvapení všech povýšil válečnici Geretu do šlechtického stavu jako paní nově zřízeného Severního panství, jehož střediskem má nová tvrz být. Jako erbovní znamení byl paní Geretě udělen stříbrný vlčí spár na červeném poli.

Během jara roku 502 byla zahájena stavba hradu a nedaleko otevřen lom na kámen. Kolem něj vznikla přísně hlídaná osada ostrorepských trestanců. Stavba hradu pak pokračovala mílovými kroky a byla dokončena v květnu roku 504.

Dne 9. července byla uspořádána skromná a utajená slavnost otevření nového hradu, které se zúčastnil rytíř Jovan Lekbelo z Leku se svojí paní a nejužší družinou, zemanský stavitel Prokop Bradlo z Mladče a zástupce Kirjina kultu arcijáhen Gautel z Ostrorep, jenž vysvětil hradní kapli. Při této příležitosti byl hrad nazván Vukograd, Severní panství přejmenováno v léno Vukogradské a starý erb potrvrzen.

Paní Gereta tak byla se svým mužem Rinvitem a dětmi Torysem, Solankou a Mihalkou uvedena do hlavní síně jako první vukogradský leník. Svědky této velevýznamné události v historii Vukogvazdské družiny, Vlčího hvozdu a snad i celé Poljany byli družiníci Hynek, Šerek, Havran, Bran Bral, Marvin a Kajsa. Správce staré družinové Pevnosti Zach z Dobré se toho večera štěstím ztřískal na plech (v drvetské mluvě "opil") - stal se totiž prvním vukogradským kastelánem.

V létě roku 506 byl hrad poprvé v ohrožení, když se na jeho dohled dostalo vojsko skřetů murak, kteří přitáhli z nitra Vlčího hvozdu. Ti se však stáhli, aniž by použili jediný z obléhacích strojů, které s sebou vlekli. Toho léta pak udělil ostrorepský oblastní herold Mojimir Porubin hradu Vukogradu nové erbovní znamení. Je jím na stříbrném štítě černý dvojhlavý vlk ve skoku – podle netvora, kterého Vukogvazdští spatřili v Rudých skalách...

ÚDAJE O STAVITELI A JEHO DÍLE

Jovan Lekbelo z Leku se dlouho pídil po výjimečném staviteli, který by pozvednul jeho architektonické počiny na úroveň Bukoviny, Adernachu či Jezerního spolku. Hledání bylo nakonec úspěšné, když do Poljany odcestoval Prokop Bradlo, původem z Bukoviny.

Tento talentovaný mladý stavitel se již před delší dobou dostal do křížku s říšským zákonem a také se svým učitelem Ostřejem Hněvsou z Wizimiru. Proto mu přišlo velmi vhod rytířovo pozvání. Nakonec se smlouva ukázala oboustranně výhodná a ostrorepský místodržící vůbec nelituje horentní sumy, za kterou si tohoto mistra vydržuje. Sám Prokop si jako vzdor svému bývalému učiteli dokonce zvolil přízvisko z Mladče. A prvním dílem, kterým si vydobyl tak skvostnou reputaci se stal hrad Vukograd...

Dejme ale prostor samotnému staviteli...

Hrad Vukograd Vukograd je hradem s obvodovou zástavbou, čili strany jeho vnitřních budov tvoří vnější opevnění. Hrad má tři křídla, přičemž východní se láme a jeho konec je tvořen bránou s padacím mostem. Východní, jižní a severní křídlo tvoří hradní nádvoří, v jehož severním rohu se nachází vstup do severní věže.

Do hradu se vstupuje padacím mostem, jenž je zavěšen na mohútných řetězech a zvedán pomocí důmyslného systému používajícího protizávaží. Padací most je na jižní straně položen na mostici, která vystupuje z latránu, opevněného podhradí, jež je vystavěno na druhém ostrohu jihovýchodně od hradu (na hrad tedy není možno se dostat jinak, než přes trhlinu s padacím mostem). Bránu, potažmo severní křídlo, a křídlo jižní spojuje široká kurtina, krátká hradba s cimbuřím.

Kromě celkem široké a dosti vysoké severní věže byl v návaznosti na jižní křídlo zbudován výstavný čtyřboký donjon, obytná věžovitá budova s nápaditě tvarovaným krovem. Cimbuřovité pevné hradby vedou od západního křídla paláce dále na západ a ústí v mistrně umístěné útočištné věži, tzv. bergfritu. Hradby a bergfrit spojuje jen úzký kamenný můstek, který lze v případě dobytí celého hradu strhnout. Útočištná věž je nejvyšší věží Vukogradu a také jeho hrdou dominantou. Severní věž i bergfrit jsou ve svých koncích opatřeny kamenným podsebitím a doškovou střechou.

Vukograd byl vystavěn jako menší sídlo, které by splňovalo nejnáročnější vojenské požadavky doby po roce 500 NV. Jeho dispozice napovídá, že je uzpůsoben především pro pasivní obranu, ale vychýlení bergfritové hradby s cimbuřím a vystavění několika střílen ve vnějších stěnách palácových křídel jej změnilo na tvrz, ze které je možno i aktivně zasahovat do bojů pod hradbami. Navíc se v budoucnosti počítá s výstavbou druhé, parkánové hradby pod dnešním vnějším pásem hlavních hradeb, čímž by se tíže první obrany přesunula z hlavního opevnění níže do údolí. Stejně tak samotné latránové podhradí není ještě plně dostavěno a opevněno. Stavební práce tedy stále pokračují především tam.

nahoru
© 1997–2011 Vukogvazdská družina. Veškerý obsah těchto stránek je chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy.